10 C 124/2023-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky celkem 45 025 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 3. 12. 2021 do 29. 3. 2022 ve výši 7 905 Kč ohledně vozidla [registrační značka], [VIN kód], za období od 3. 1. 2022 do 19. 5. 2022 ve výši 9 205 Kč a za období od 20. 5. 2022 do 8. 9. 2022 ve výši 7 580 Kč, ohledně vozidla [registrační značka], [VIN kód], za období od 8. 2. 2022 do 26. 5. 2022 ve výši 7 320 Kč a období od 27. 5. 2022 do 8. 9. 2022 ve výši 7 125 Kč, ohledně vozidla [registrační značka], [VIN kód], za období od 27. 4. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 5 890 Kč ohledně vozidla [registrační značka], [VIN kód]. Součástí žalovaného nároku byl vždy i nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. 2. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. S ohledem na listinné důkazy založené ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorových vozidel [registrační značka], [VIN kód], [registrační značka], [VIN kód], [registrační značka], [VIN kód] a [registrační značka], [VIN kód], která byla v předmětných obdobích v registru vozidel evidována jako provozovaná. Současně bylo zjištěno, že v období od 3. 12. 2021 do 29. 3. 2022 vozidlo [registrační značka], [VIN kód], v období od 3. 1. 2022 do 19. 5. 2022 a od 20. 5. 2022 do 8. 9. 2022 vozidlo [registrační značka], [VIN kód], v období od 8. 2. 2022 do 26. 5. 2022 a od 27. 5. 2022 do 8. 9. 2022 vozidlo [registrační značka], [VIN kód], v období od 27. 4. 2022 do 30. 6. 2022 vozidlo [registrační značka], [VIN kód], nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěná vozidla v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž splatnost příspěvků nastala dne 21. 6 2022, 21. 9. 2022, 27. 9. 2022, 4. 1. 2023, 10. 1. 2023 a 10. 1. 2023. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala předžalobní výzvy k úhradě dluhu. 4. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ vyhláška“), a to dle § 2 odst. 1 písm. h), o) vyhlášky, když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu vozidla, činí denní příspěvek 65 Kč a 86 Kč. Při příspěvku ve výši 65 Kč a 117 dnech jde o částku 7 605 Kč, při 137 dnech jde o částku 8 905, při 108 dnech jde o částku 7 020 Kč, při 105 dnech jde o částku 6 825 Kč, při 112 dnech jde o částku 7 280 Kč. Při příspěvku ve výši 86 Kč a 65 dnech jde o částku 5 590 Kč. [příjmení] poplatku za každou výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle vyhlášky. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni částky 7 905 Kč, 9 205 Kč, 7320 Kč, 5 890 Kč, 7 125 Kč a 7580 Kč, celkem 45 025 Kč, přičemž se dostal do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobkyně a je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě. Žalobě bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu. 5. Soud dále s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 801 Kč, přičemž poplatek podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí 2 252 Kč. Žalobkyni proto soud uložil doplatit rozdíl v částce 451 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 430 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 801 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 451 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 025 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.