10 C 172/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 13 640 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. 2. Dále se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 878 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. S ohledem na listinné důkazy založené ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž splatnost příspěvku nastala dne 29. 3. 2022. 5. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž splatnost příspěvku nastala dne 23. 3. 2023. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala dne 4. 10. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen vyhláška), a to v případě prvního nároku dle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky, když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu vozidla, činí denní příspěvek 145 Kč. Při 92 dnech jde o částku 13 340 Kč. U druhého nároku dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky činí denní příspěvek 86 Kč. Za 123 dní tedy jde o částku ve výši 10 578 Kč. [příjmení] poplatku za každou výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle vyhlášky. 7. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni v případě prvního nároku 13 640 Kč a ve druhém případě 10 878 Kč, přičemž se dostal do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobkyně a je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě. Žalobě bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 433 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 981 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 24 518 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.