10 C 303/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 8 290 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 15. 3. 2019 do 31. 8. 2019, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. Dále se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 7 491 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. S ohledem na listinné důkazy založené ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“), zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 15. 3. 2019 do 31. 8. 2019 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 Zákona. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7, přičemž splatnost příspěvku nastala dne 29. 2. 2020. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala dne 4. 10. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 Zákona. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 Zákona, přičemž splatnost příspěvku nastala dne 2. 11. 2020. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala dne 5. 10. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále také„ Vyhláška“) a to v případě prvního nároku dle § 2 odst. 1 písm. g) Vyhlášky, když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu vozidla, činí denní příspěvek 47 Kč. Při 170 dnech jde o částku 7 990 Kč. U druhého nároku za 153 dní tedy jde o částku ve výši 7 191 Kč. [příjmení] poplatku za výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle Vyhlášky. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni v případě prvního nároku 8 290 Kč a ve druhém případě 7 491 Kč, přičemž se dostal do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobkyně a je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě. Žalobě bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 781 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.