10 C 37/2023-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 6 075 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 19. 4. 2021 do dne 30. 9. 2021, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. 2. Dále se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 255 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 1. 10. 2021 do dne 21. 1. 2022, a to ohledně motorového vozidla [registrační značka]. Součástí žalovaného nároku byl také nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na pokus o mimosoudní vyřízení věci. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. S ohledem na listinné důkazy založené ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 19. 4. 2021 do dne 30. 9. 2021 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž splatnost příspěvku nastala dne 3. 5. 2022. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala dne 20. 10. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 5. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které bylo v předmětném období v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 1. 10. 2021 do dne 21. 1. 2022 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně doložila, že zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením lhůty v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž splatnost příspěvku nastala dne 30. 8. 2022. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému zaslala dne 5. 1. 2023 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Vyhláška“), a to v případě prvního nároku dle § 2 odst. 1 písm. f) Vyhlášky, když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu vozidla, činí denní příspěvek 35 Kč. Při 165 dnech jde o částku 5 775 Kč. U druhého nároku dle § 2 odst. 1 písm. f) Vyhlášky činí denní příspěvek 35 Kč. Za 113 dní tedy jde o částku ve výši 3 955 Kč. [příjmení] poplatku za výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle Vyhlášky. 7. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni v případě prvního nároku 6 075 Kč a ve druhém případě 4 255 Kč, přičemž se dostal do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobkyně a je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě. Žalobě bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu. 8. Soud dále, s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč, přičemž poplatek podle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí 1 000 Kč. Žalobkyni proto soud uložil doplatit rozdíl v částce 200 Kč. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 330 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.