3 C 431/2022-21 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částek 21 400 Kč a 22 550 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Ani přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaná nezaplatila doposud ničeho. Žalobkyně nárokuje pouze vydání rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a splacenou částí žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu, nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Věc se řídí českým právem podle čl. 4 bod 1 nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť na území České republiky vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i předmětnou pohledávku za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem odeslaným dne [datum]. Po provedeném dokazování, po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě a v souhrnu soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vyhovění žalobě pouze z části. Ze smluv o úvěru [číslo] [číslo] soud zjistil, že ve dnech [datum] a [datum] žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvy, na jejichž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr 28 000 Kč a 55 000 Kč, který byl při podpisu smlouvy v hotovosti vyplacen. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr ve splátkách. Úrok byl sjednán v obou případech ve výši 29 % p. a., dále byly sjednány poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr. Celkem tak žalovaná vedle jistiny měla zaplatit náklady ve výši 27 093 Kč a 43 839 Kč. [příjmení] připadající ze splátky na úhradu jistiny, poplatků a úroků je uvedena v předpisu splátek. Ze smluv o spotřebitelském úvěru dále vyplývá, že výše RPSN činila 108,45 %. Z přehledu splátek předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 39 050 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum], který jak vyplývá z podacího lístku, byl téhož dne žalované odeslán, k zaplacení dlužné částky celkem ve výši 162 149,72 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 950 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od počátku prodlení dle žalobního vymezení, jak je specifikováno výrokem I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení s ohledem na zaslanou předžalobní upomínku rozhodl soud podle § 142a o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 936 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 758 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 950 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.