3 C 457/2022-11 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 859 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky [anonymizováno] dle smlouvy [číslo] ze dne [datum] v období od [datum] do [datum] v částce 752 Kč a dále v období od [datum] do [datum] v částce 14 107 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovaným jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky [anonymizováno] ze sítě nízkého napětí [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], [anonymizováno] kód: [číslo], a to s účinností od zahájení dodávky, nejdříve však od [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy o 1 rok, a to i opakovaně. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] mimořádnou fakturou za elektřinu [číslo] celkovou spotřebu elektřiny 0, [číslo] [anonymizováno] v částce 752 Kč jako nedoplatek se splatností dne [datum]. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] řádnou fakturou za elektřinu [číslo] celkovou spotřebu elektřiny 5, [číslo] [anonymizováno] v částce 20 107,91 Kč, na kterou započetla zálohy žalovaného ve výši 6 000 Kč, zbývalo tak uhradit 14 107 Kč k datu splatnosti [datum]. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě závazků prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to dne [datum]. 4. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný nesplnil svou povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se smluvně zavázal, a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujících po splatnosti shora uvedených daňových dokladů, tj. od [datum] z částky 752 Kč a od [datum] z částky 14 107 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 859 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žaloby žalobkyně se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.