4 C 367/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky celkem 29 054,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky [anonymizováno] pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila žalobkyni faktury za odebíranou [anonymizováno], smluvní pokutu ve výši 21 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy a smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury ve výši 100 Kč. Ze strany žalované nebyla provedena žádná úhrada ani přes předžalobní výzvu. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas podáním ze dne [datum] a žalovaná se k danému nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o sdružených dodávkách [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky [anonymizováno] pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Z opravného vyúčtování dodávky [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 7 354,37 Kč, splatnou dne [datum]. Z vyúčtování dodávky [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalované fakturu nedoplatku na částku 14 577,35 Kč, splatnou dne [datum]. Z odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně pro neuhrazení faktur žalovanou odstoupila od smlouvy. Z vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky, faktura [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 100 Kč. Z vyúčtování smluvní pokuty [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 21 600 Kč. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na dluh ve výši 4 600 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne a poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a to do [datum]. 4. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/ 2000 Sb. energetického zákona smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za odebranou elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 energetického zákona. Nárok na smluvní pokutu soud posuzoval podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 163 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 054,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o tzv. bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř