5 C 120/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 13 475,55 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny plynu v odběrném místě na adrese [adresa], za fakturační období od 11. 2. 2020 do 4. 11. 2020, od 1. 12. 2020 do 27. 1. 2021 a od 11. 2. 2020 do 25. 11. 2020. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností ke dni 20. 3. 2023, kdy byla připsána kupní cena na účet původního věřitele jako postupitele, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 3. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne 22. 12. 2021, bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Stalo se tak s účinností ke dni 20. 3. 2023 úhradou kupní ceny za postoupení dílčího souboru pohledávek. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 28. 3. 2023. 4. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřených smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne 8. 1. 2020 [číslo] [číslo] dodával žalovanému elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. Původní věřitel vyúčtoval žalovanému za fakturační období od 11. 2. 2020 do 25. 11. 2020 daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovaný plyn v částce 8 462,39 Kč splatnou dne 16. 8. 2021 Kč, za fakturační období od 11. 2. 2020 do 25. 11. 2020 daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovaný plyn v částce 2 453,57 Kč splatnou dne 30. 12. 2020 Kč, za fakturační období od 1. 12. 2020 do 27. 1. 2021 daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovanou elektřinu v částce 307,74 Kč splatnou dne 22. 2. 2021, daňovým dokladem [číslo] v částce 907,50 Kč splatnou dne 15. 2. 2021. Žalovaný však nesplnil svou smluvní povinnost, když předmětné faktury neuhradil do dat splatnosti. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku ze dne 28. 3. 2023 předanou k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu. Žalovaný nesplnil svou povinnost včas a řádně uhradit fakturované ceny dodávek elektřiny a plynu, k čemuž se smluvně zavázal, a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Tento uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých daňových dokladů. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 475,55 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.