5 C 211/2020-287 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí žalovaným z 16.7.2020. Uváděl, že byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy z 8.2.2013 a jejích dodatků z 20.12.2017 a 29.3.2018 na neurčito jako vedoucí montáže. Žalovaným mu dal výpověď datovanou 16.7.2020 podle § 52 g) zákoníku práce (z.č.262/2006 Sb. – ZPr) pro závažné porušení povinností plynoucích z právních předpisů, jenž bylo vymezeno skutkově tak, že„ 29.6.2020 při odpolední směně kolem 16:00 hodiny poslal montážníci paní [příjmení] zkontrolovat ručníky a toaletní papír na WC s tím, že její nepřítomnosti využil a z palety, kam se dávají hotové výrobky odcizil dva kusy zabalených sanitárních armatur, přisvojil si je a odnesl do své kanceláře, což je zdokumentováno a potvrzeno svědky“. Žalobce tvrdil, že výpovědní důvod nebyl naplněny. Nesporoval, že poslal paní [příjmení] kontrolovat WC a následně, s ohledem na její pracovní nekázeň na směně, si odnesl do své kanceláře dva kusy baterií. Ty rozbalil a zkontroloval, což bylo součástí jeho pracovní náplně, vrátil do krabice, přelepil a odnesl zpět na pracoviště jmenované. Toto následně po třech dnech při projednání s jednatelem žalované a personalistkou paní [příjmení] sdělil. Přesto vedením nebyl s obviněním, že odcizil baterie, konfrontován a byla zavolána policie. Podle žalovaného výpovědní důvod nebyl naplněn, neboť při projednání věci v přestupkovém řízení byla věc odložena. Dále nebylo doloženo, v rámci inventury, že by dva kusy armatur chyběly a že je žalobce odnesl z areálu. Žalobce uvedl, že armatury byly tak velké, že by jej zaměstnanci museli při vynášení vidět. Neměl žádnou motivaci odcizit armatury za situace, kdy si je mohl v rámci bonusového programu zakoupit s 60 % slevou. Tvrzení žalovaného, že využil nefunkční kamerový systém a baterie odnesl vedlejší bránou, popíral s tím, že si zapomněl zaměstnaneckou kartu a proto nešel jako obvykle hlavní bránou, ani nevěděl o tom, že je tam kamera porouchána. Žalobce sdělil, že dopisem z 12.8.2020 vyjádřil nesouhlas s výpovědí a trval na dalším zaměstná-vání dopisem z 15.9.2020. 2. V rámci závěrečného návrhu žalobce uvedl, že žalovaný musí prokázat, že si baterie přisvojil, tedy že je nevrátil a odnesl z dispozice žalované. To však nebylo prokázáno. Nepostačuje nesporná skutečnosti, že si baterie odnesl do své kanceláře. Tímto jednáním rozhodně nedošlo k jeho zaviněnému porušení pracovních povinností jako vedoucího výroby. V řízení neprokázalo, že by se baterie ztratily a navíc, že by k tomu došlo v důsledku jeho jednání. I pokud by měl soud za prokázané, že se baterie ztratily, pak je neprokázáno, že by mu tuto ztrátu bylo možno přičítat. Odnesením baterií do své kanceláře nepřekročil své pravomoce a není tu příčinná souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a ztrátou baterií. Žalobce sporoval tvrzenou hodnotu baterií (cca 11 tis) s tím, že před Policií ČR uvedla paní [příjmení], že žalované vznikla škoda 3 000 Kč. I pokud by soud dospěl k závěru, že porušil své povinnosti, pak se tak nestalo závažným způsobem, který by mohl vést ke skončení pracovního poměru podle § 52 g) ZPr s tím, že pouhá ztráta baterií není důvodem k ukončení pracovního poměru, neboť není dán příslušný stupeň intenzity porušení právních předpisů ze strany žalobce, co by zaměstnance a s ohledem na osobu žalobce, jeho zastávanou funkci, dosavadní postoj k práci, době a situaci, za níž k porušení došlo a způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností. Žalobce je bezúhonný, bezkonfliktní, předtím zodpovědně vykonával svoji práci a měl oprávnění vykonávat vizuální kontrolu výsledku práce dělnic. Výpovědní důvod je vykonstruovaný s cílem ukončit pracovní poměr bez odstupného. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Výpovědní důvod byl naplněn. Žalobce poslal 29.6.2020 při odpolední směně bez relevantního důvodu montážníci paní [příjmení] kontrolovat toaletní papír a ručníky na WC a využil její nepřítomnosti a z palety, kam se odkládají hotové zabalené výrobky, odnesl dva kusy vodovodních baterií za situace, kdy do jeho pracovní náplně nepatřila kontrola hotových výrobků, neboť toto bylo věcí oddělení kvality a seřizovačů. Absence dvou kusů baterií byla řádně zjištěna a to okamžitou kontrolou paní [příjmení], která si hotové kusy zapisuje. Ta provedla kontrolu z podnětu paní [příjmení], jenž viděla v nestandartním počínání žalobce, který nejprve poslal paní [příjmení] pryč z pracovního místa, pak se rozhlédl kolem sebe, sebral dva kusy baterií a odnesl je do kanceláře, ač neměl ve své pracovní náplni prováděl supervizní kontrolu. Ztráta dvou baterií byla zjištěna také následně provedenou kontrolou vedoucím směny panem [příjmení] z podnětu seřizovače pana [příjmení], na kterého se obrátila paní [příjmení] s paní [příjmení]. Žalovaný uvedl, že žalobce navíc jednal za podezřelých okolností, kdy si uvedeného dne měl zapomenout zaměstnaneckou kartu, takže nemohl jít z práce hlavním vchodem, kde jsou kamery, ale šel vchodem vedlejším, kde zrovna byly nefunkční kamery. Žalovaný uvedl, že věc byla s žalobcem projednána jednatelem a personalistkou s drobným časovým odstupem pro nutnost věc si napřed prověřit a provést potřebná šetření mezi zaměstnanci a prohlédnout si kamerové záznamy. 4. V závěrečném návrhu žalovaný zdůraznil, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že do pracovní náplně žalobce nenáležela kontrola hotových výrobků. Rovněž bylo zjištěno, že odchod žalobce z práce 29.6.2020 nebyl zaznamenán kamerovým systémem, neboť žalobce zřejmě účelově nezvolil standardní odchod hlavním vchodem, ale vedlejším vchodem přes recepci, kde nebyla funkční kamera. Bylo prokázáno, že se žalobce dopustil jednání vymezeného ve výpovědi a naopak neprokázal své tvrzení, že by baterie, které odnesl, vrátil zpět. Nikdo ze slyšených svědků jej baterie vidět vracet neviděl, z čehož lze s vysokou pravděpodobností dovodit, že s nimi neoprávněně nakládal. Pokud by je vrátil, pak by svědkyni [příjmení] tyto výrobky nechyběly s tím, že podstatné je, že nebyly ani dohledány v rámci prováděného šetření nikde jinde. Žalobce byl prokazatelně posledním, kdo s bateriemi disponoval a to tak, že je odnesl. Žalovaný dále poukázal za to, že výpověď žalobce z hlediska časových nuancí není pravděpodobná, neboť pokud by žalobce prováděl údajnou kontrolu baterií až po deseti minutách a celkově by mu trvala minimálně 20 minut, pak by musela skončit již v době, kdy paní [příjmení] byla zpět na svém pracovišti a počet baterií si kontrolovala. Z toho lze dovodit, že je prakticky vyloučeno to, co žalobce uvádí, tedy že je vrátil zpět, neboť to nemohl v daném časovém úseku stihnout. 5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následují-cím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 6. Mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že žalovaný je subjektem práva (obchodní korporací) a že mezi žalobcem a žalovaným vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy a dodatky na pozici vedoucího montáže. Nadto byly tyto skutečnosti doloženy pracovní smlouvou a dodatky k ní. Dále byla doložena výpověď z pracovního poměru daná žalobci datovaná 16.7. 2020. Za žalovaného jednal [jméno] [příjmení], kdy dle výpisu z Obchodního rejstříku (čl. 40) ohledně žalované je zřejmé, že byl jako jednatel osobou k tomu oprávněnou. Pokud jde o doručení výpovědi, k tomu došlo, jak plyne z dopisu z 12.8.2020 žalobce (čl. 32) a následného nesouhlasu s výpovědí dopisem z 15.9.2020 (čl.34) a nesporných tvrzení účastníků k 4.8.2020. Pracovní poměr měl být ukončen tedy uplynutím dvouměsíční lhůty plynoucí od 1.9.2020, tedy k 30.10.2020. S ohledem na to, že žaloba byla podána 16.12.2020, byla podle § 72 ZPr zachována dvouměsíční lhůta k podání žaloby, která běžela od 1.11.2020. Obsahově podaná výpověď formálně odpovídá náležitostem, předvídaným v § 50 ZPr, tedy byla podána v písemné formě a z důvodu stanoveného ustanovením § 52 ZPr konkrétně písmene g) tj. že mělo dojít k porušení povinností stanovených právními předpisy zaměstnancem. Výpověď musí být skutkově vymezena tak, aby jí nebylo možno zaměnit s jiným výpovědním důvodem, což s ohledem na text výpovědi (uvedený v odstavci 1 kurzívou) lze mít za naplněné. 7. Obecně k uvedenému výpovědnímu důvodu je třeba uvést, že se vyžaduje alespoň nedbalostí zavinění. Porušení povinností stanovených právními předpisy musí dosahovat určité intenzity, přičemž zákoník práce v tomto ohledu zná obecně tři stupně porušení právních povinností 1) méně závažné, 2) závažné a 3) porušení zvlášť hrubým způsobem, které může vést i k okamžité-mu zrušení pracovního poměru. Naplnění závažnosti přitom závisí na konkrétních skutkových okolnostech a soud vždy přihlíží k intenzitě porušení povinností. V případě, že by bylo prokázá-no úmyslné odcizení majetku zaměstnavatele, pak ve smyslu R 25/2013 Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 2596/11 ze 17.10.2012, bylo možno toto samo o sobě nutno hodnotit jako porušení povinnosti zvlášť hrubým způ