7 C 143/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala úhrady nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, dále pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví], k. ú. [obec], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - sever (dále jen "nemovitosti") v celkové výši 106 000 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum]. Žalovaní byli povinni platit nájemné ve výši 21 200 Kč měsíčně, a to vždy k poslednímu dni příslušného měsíce. Ani po upomínání však žalovaní nezaplatili nájemné za období říjen 2022 až únor 2023. Příslušenství pohledávky požaduje žalobkyně v podobě zákonného úroku z prodlení plynoucího vždy ode dne následujícího po datu splatnosti příslušné splátky nájemného. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalované, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaní na výzvu, doručovanou jim na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě obsahu listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu. Z listu vlastnictví [číslo] katastrálního území Horní Bříza, obec Horní Bříza, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - sever je zřejmé, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, jak jsou uvedeny odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Závaznou přihláškou do bytového družstva včetně nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalovaným jako nájemcům do užívání nemovitosti s tím, že měsíční nájemné splatné vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce činilo 21 200 Kč. Z výstrahy před vyloučením z bytového družstva ze dne [datum] odeslané podle dodejky dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení dlužného nájemného za měsíce říjen 2022 a listopad 2022 ve výši 42 400 Kč a k zaplacení stanovila lhůtu do [datum] s upozorněním, že v případě nezaplacení uvedené částky bude jejich členství v družstvu ukončeno a rovněž dojde k zániku práva k užívání nemovitostí. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] odeslané dle dodejek téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení částky 84 800 Kč coby dlužného nájemného za období od října 2022 do ledna 2023 nejpozději do [datum] s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. 4. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí a mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva v souladu s ustanovením § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaní měli povinnost hradit žalobkyni za užívání nemovitostí měsíčně nájemné dle ustanovení § 2217 o. z. Splatnost nájemného byla sjednána měsíčně vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné. Žalovaní však neplnili tuto svoji povinnost a celková dlužná částka za období říjen 2022 až únor 2023 činí 106 000 Kč. 5. Po právní stránce nárok na sjednané nájemné za předmětné období vyplývá z ustanovení § [číslo] odst. 1 a § 2247 odst. 2 o. z. V souvislosti s tím, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou nájemného, vznikl žalobkyni také nárok na zákonný úrok z prodlení plynoucí vždy ode dne následujícího po splatnosti konkrétního nájemného podle § 1970 o. z. Žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, neboť žalovaní proti žalovanému nároku ničeho nenamítali, a soud proto vycházeje z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů, které žalobkyně k prokázání svého nároku předložila, neměl pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobkyně z titulu neuhrazeného nájemného tak je zcela po právu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v plném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 160 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 240 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 16 920 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), po 5 340 Kč; dále pak z paušální náhrady ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 300 Kč.