8 C 128/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá na žalované zaplacení celkem částky 66 304,96 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr [anonymizováno] a [anonymizováno] v odběrném místě na adrese [adresa žalované], za fakturační období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], kdy byla připsána kupní cena na účet původního věřitele jako postupitele, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Stalo se tak s účinností ke dni [datum] úhradou kupní ceny za postoupení dílčího souboru pohledávek. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřených smluv o sdružených službách dodávky [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] dodával žalované [anonymizováno] a [anonymizováno] do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Původní věřitel vyúčtoval žalované za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovanou [anonymizováno] v částce 9 652,61 Kč splatnou dne [datum] Kč, za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovanou [anonymizováno] v částce 21 669,68 Kč splatnou dne [datum] Kč, za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovaný [anonymizováno] v částce 29 387,74 Kč splatnou dne [datum], za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] celkové náklady za spotřebovaný [anonymizováno] v částce 5 594,93 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná však nesplnila svou smluvní povinnost, když předmětné faktury neuhradila do dat splatnosti. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku ze dne [datum] předanou k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturované ceny dodávek elektřiny a plynu, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Tento uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých daňových dokladů. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě zcela vyhověl. 7. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle položky 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 663 Kč, neboť nebyl vydán platební rozkaz, když výše soudního poplatku je stanovena dle Položky 1 bod 1 písm. a), a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 316 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 304,96 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 240 Kč ve výši 2 570 Kč. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.