8 C 335/2023-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá na žalované zaplacení celkem částky 13 538,51 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr [anonymizováno] a [anonymizováno] v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], kdy byla připsána kupní cena na účet původního věřitele jako postupitele, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Stalo se tak s účinností ke dni [datum] úhradou kupní ceny za postoupení dílčího souboru pohledávek. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] ze dne [datum] dodával žalovanému [anonymizováno] do odběrného místa na adrese [adresa žalované] adrese [adresa žalované]. Původní věřitel vyúčtoval žalované za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] nedoplatek za spotřebovanou elektřinu v částce 7 168,11 Kč splatnou dne [datum] Kč, za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] nedoplatek za spotřebovanou [anonymizováno] v částce 449,38 Kč splatnou dne [datum], za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] nedoplatek za spotřebovaný [anonymizováno] v částce 2 711,22 Kč splatnou dne [datum], za fakturační období od [datum] do [datum] daňovým dokladem [číslo] nedoplatek za spotřebovaný [anonymizováno] v částce 3 209,80 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná však nesplnila svou smluvní povinnost, když předmětné faktury neuhradila do dat splatnosti. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku ze dne [datum] předanou k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturované ceny dodávek elektřiny a plynu, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Tento uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o § 50 odst. 2 a plynu, který se opírá o § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých daňových dokladů. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 538,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o tzv. bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.