8 C 426/2022-11 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 514,08 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum]. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč na běžném účtu č. ú. [bankovní účet]. Žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu a žalobkyně následně odstoupila od smlouvy. Konečný zůstatek na účtu činí částku ve výši - 10 514,08 Kč, kdy žalovaný tuto částku ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum] neuhradil. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, přičemž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému povolený debet ve výši 10 000 Kč při době čerpání 360 dnů, při zápůjční úrokové sazbě 19,99 % ročně s výšá RPSN 21,90 %. Všeobecné obchodní podmínky a podmínky k povoleným debetům, kterými se žalovaný mj. zavázal, že v případě přečerpání povoleného debetu, uhradí takto přečerpanou dlužnou částku. Z důvodu, že žalovaný neuhradil takto vzniklý nepovolený debetní zůstatek ve výši 10 514,08 Kč ani po výzvě žalobkyně ze dne [datum], odstoupila žalobkyně dne [datum] od smlouvy. Nepovolený debetní zůstatek byl v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami úročen úrokem ve výši 25,00 % p. a. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, na kterém evidovala nedoplatek žalovaného ve výši 10 514,08 Kč. Žalobkyně pak žalovaného marně vyzývala k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne [datum]. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o bankovních službách, dle níž se zavázala žalovanému zřídit osobní účet. V návaznosti na to účastníci uzavřeli ve smyslu § 2665 o.z. smlouvu o povoleném debetu k běžnému účtu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout prostředky až do limitu 10 000 Kč. Jelikož žalovaný prostředky na tomto účtu přečerpal a stav konta nevyrovnal, banka smlouvu vypověděla a účet zrušila. Protože žalovaný, který vůči žalobě ničeho nenamítal a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a žalovanou částku ani přes písemnou výzvu do dnešního dne neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení žalované dlužné částky zcela po právu. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.