9 C 185/2023-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 75 059,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu částku 50 000 Kč s úrokem ve výši 29 % z jistiny za období, na které byl poskytnut, a poplatky. Celkové náklady úvěru činily 43 169 Kč. Žalovaný se zavázal celkem částku 93 169 Kč uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3 883 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. [příjmení] celkem 17 800 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 17 800 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení částky 43 451,09 Kč na nevrácené jistině, poplatku ve výši 31 608,80, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 885,71 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky na 7 531,52 Kč a dále až do zaplacení a úroku 29 % ročně z jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně se tak domáhá částek shora uvedených, na něž vzniklo právo právní předchůdkyni žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaný na dlužnou částku nic nezaplatila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení„ Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. 4. Věc se řídí českým právem podle článku 4 bod 1 písm. b) nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), neboť poskytovatel služby – žalobkyně, má na území České republiky obvyklé bydliště. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. 6. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 43 169 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 883 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka. 7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným za absolutně neplatnou, neboť se zjevně příčí dobrým mravům podle § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Sjednání souhrnného poplatku ve výši 43 169 Kč (zahrnující úrok na dobu sjednání úvěru ve výši 29 % kapitalizovaný za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 375 Kč) soud považuje za zjevně se příčící dobrým mravům. Požadovaný úrok ve smlouvě sjednaný ve výši 29 % nelze posuzovat samostatně, odděleně, i jeho výše přesahuje přípustnou výši úroku, vedle úroku sjednané poplatky však neúměrně navyšují celkovou cenu, kterou je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli. Celková cena za poskytnutí úvěru, do níž je třeba zahrnout úrok a uvedené poplatky, činí 86 % z poskytnuté částky. Při přepočtu na roční úrokovou sazbu by tak úrok byl sjednán ve výši 43 % ročně. [jméno] žalobkyně ve smlouvě uvádí RPSN ve výši 95 %. Podle statistik ČNB činí ke dni uzavření smlouvy, tj. březnu 2019 úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, jak vyplývá ze statistik ČNB (B1 [číslo]) ve vztahu k úvěru na spotřebu pro období jednoho až pěti let 8,23 %. Maximální trojnásobek by tak činil 24,69 %, toto je pro daný případ maximální přijatelná výše úroků tak jak vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí zjevně dobrým mravům, a přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení vyplacené částky, ponížené o splátky zaplacené žalovaným, coby bezdůvodného obohacení, neboť se jednalo o plnění poskytnuté bez právního důvodu (50 000 – 17 800 = 32 200 Kč) podle § 2991 a následujících o.z. Dále žalobkyni byl vůči žalovanému přiznán zákonný úrok z prodlení jdoucí od [datum] až do zaplacení, když žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala proti žalovanému smluvního a zákonného úroku z prodlení nad rámec shora uvedeného, v této části byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.