9 C 335/2022-20 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 47 301 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazených nákladů vynaložených žalobkyní na úhradu léčebných výloh v souvislosti s léčením poškozeného [jméno] [příjmení], kterého žalovaný fyzicky napadl. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě nákladů léčení poškozeného. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu §115a o. s. ř. Z oznámení o přestupku Policie České republiky Městskému úřadu Terezín, [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že žalovaný dne [datum] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], tím, že ho udeřil pěstí do hlavy a následně ho kopl do žeber a způsobil mu tak tržnou ránu na hlavě a zraněná žeber. Tato zranění si vyžádala lékařská ošetření, která žalobkyně žalovanému vyčíslila fakturou ze dne [datum] na částku 47 301 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil ani po zaslání výzvy k zaplacení ze dne [datum]. Žalobce má ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění právo na náhradu nákladů za hrazené služby, které příslušná zdravotní pojišťovna vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby (žalovaného) vůči pojištěncům (poškozenému). Na základě shora uvedených zjištění ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání, tím, že fyzicky napadl poškozeného a způsobil mu tím újmu na zdraví, když v důsledku tohoto jednání musel být poškozený ošetřen a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů v souvislosti s jeho ošetřením a léčením vůči žalovanému. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník má žalobkyně též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle § 1 a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 137 odst. 2 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu nákladů v paušální výši podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které činí náhrada hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon. Žalobkyně má nárok na přiznání paušální náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to za 3 úkony (příprava, návrh ve věci samé, výzva k plnění). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na zaslanou výzvu (§ 142a o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 793 Kč Náklady řízení tak sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 893 Kč a náhrady nákladů řízení za tři úkony po 300 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.