9 C 4/2023-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 332,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Ani přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaný nezaplatil doposud ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalovaný je občanem Rumunska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. 4. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i předmětnou pohledávku za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo učiněno původním věřitelem. 5. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany dne [datum] uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku 18 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 14 683 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 816 Kč, poslední splátka [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil poslední splátku dne [datum] Celkem tak splatil částku 16 000 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení zbylých 10 332 Kč a dlužný poplatek 6 350,97 Kč Vedle toho žalobkyně uplatňovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 337,78 Kč, úroku ve výši 6 799,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 332,03 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 332,03 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 332,03 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka dne za dodržení zákonné lhůty podle § 142a o. s. ř. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Referenční úroková sazba, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěry v květnu 2018 pro domácnosti na spotřebu, činila podle veřejně dostupné databáze [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] 8,23 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní úroková sazba 24,69 %. V posuzované věci činí výše úrokové sazby dle smlouvy 29,00 %. 9. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 2 000 Kč, která mu byla žalobkyní poskytnuta. 10. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohla být předžalobní upomínka žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, k čemuž došlo dne [datum], žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], tj. po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku. 11. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč podle položky 2 bodu 1. písm. b) sazebníku na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.