9 C 5/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 660 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tak, že původním věřitelem, společností [právnická osoba], na ní byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo]. Současně žalobkyně uváděla, že na základě smlouvy [číslo] se věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a na základě smlouvy [číslo] se věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč Žalovaný se proti tomu podle žalobkyně zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o 9 600 Kč formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 60 splátek po 360 Kč v případě smlouvy [číslo] s navýšením o 12 000 Kč formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 60 splátek po 450 Kč v případě smlouvy [číslo]. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, celkem zaplatil 1 540 Kč a 6 800 Kč. Žalobkyně uváděla, že splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře k [datum], resp. k [datum]. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky 18 660 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu §115a o.s.ř. Ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému celkem částky 12 000 Kč a 15 000 Kč s tím, že žalovanému byla vždy celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o celkem částku 9 600 Kč a 12 00 Kč v pravidelných týdenních splátkách, přičemž úrok byl v obou případech sjednán na 29 % p. a. Žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, uhradil pouze 1 540 Kč a 6 800 Kč, celkem 8 340 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domáhala zaplacení 18 660 Kč jakožto rozdílu mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalovaného. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Věc se řídí českým právem podle čl. 4 bod 1 nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť na území České republiky vzniklo bezdůvodné obohacení. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 660 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od počátku prodlení dle žalobního vymezení ve výši podle výroku I., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do dne postoupení a dále od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za 3 právní úkony ve výši 200 Kč a podle § 14b odst. 5. písm. a) a. t., paušální náhrada v částce 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.