9 C 58/2023-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném peněžitého plnění v celkové výši 128 984,37 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč za účelem konsolidace úvěrů nebo půjček a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně, a to v 47 pravidelných měsíčních splátkách po 3 912 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Dodatkem byl následně změněn termín splátek vždy k 5. dni v měsíce s poslední splátkou dne [datum]. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, když na úvěr zaplatil pouze částku 37 892,63 Kč a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 127 385,37 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 599 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 127 385,37 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 385,37 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručována na adresu podle informačního systému základních registrů. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. 3. Na základě provedených listinných důkazů a jejich vyhodnocení podle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Z obsahu spisu byl zjištěn následující skutkový stav, z něhož byly vyvozeny dále uvedené právní závěry. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu smluvně zavázal čerpané prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách á 3 912 Kč spolu s úrokem ve výši 9,99 % p. a. vždy k 20. dni v měsíci. Dodatkem byl následně změněn termín splátek vždy k 5. dni v měsíce s poslední splátkou dne [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný čerpané prostředky řádně a včas nesplácel, když na úvěr zaplatil pouze částku 37 892,63 Kč. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 127 385,37 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 599 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 127 385,37 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 385,37 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ani po zaslání předžalobní upomínky dne [datum]. 4. Žalovaný je občanem Bulharské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měla žalovaná v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální resp. podnikatelskou činnost v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle níž se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný dosud nesplatil. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni dále přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 760 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 160 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.