9 C 78/2023-41 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 231 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o vedení účtu č. [anonymizováno], na základě kterého byl žalovanému zřízen bankovní účet [číslo] - [číslo] / [číslo]. Součástí uvedené smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky a sazebník bankovních poplatků žalobkyně, podle kterých žalovaný nesměl přečerpat dostupné prostředky a vytvořit tak debetní zůstatek na účtu. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, proto žalobkyně ke dni [datum] od smlouvy odstoupila. Žalovaný neplnil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení„ Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. 4. Věc se řídí českým právem podle článku 4 bod 1 písm. b) nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), neboť poskytovatel služby – žalobkyně, má na území České republiky obvyklé bydliště. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet [číslo] [bankovní účet] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník bankovních poplatků žalobkyně. Podle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek žalovaný nesměl překročit povolený dostupný zůstatek na účtu. Podle článku [číslo] tamtéž byla žalobkyně oprávněna započíst finanční prostředky z jiných účtů žalovaného v případě, že nedojde k uhrazení dlužné částky do 30 dnů. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného ve spojení s úrokovým lístkem bylo zjištěno, že žalovaný přečerpal povolený zůstatek na účtu o částku 11 231 Kč, přičemž k [datum] náleží žalobkyni úrok ve výši 1 010,40 Kč. Z výzvy k uhrazení dlužné částky vyplývá, že žalobkyně odstoupila od smlouvy s účinností k [datum] a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky včetně kapitalizovaného zákonného úroku. 6. V průběhu řízení (dříve, než ve věci bylo jednáno) vzala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] žalobu v rozsahu sjednaného úroku ve výši 10 % zpět s odůvodněním, že nárok na tento úrok byl uveden v žalobním návrhu chybně. Soud proto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. 7. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení běžného účtu ve smyslu § 2662 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný překročil povolený debetní zůstatek, banka využila svého oprávnění a od smlouvy odstoupila. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužné částky žalobkyni uhradil, soud tak s ohledem na výše uvedené skutkové závěry žalobě v rozsahu nedotčeném zpětvzetím vyhověl. Žalobkyně požadovala vrácení dlužné jistiny ve výši 11 231 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši 1 148,38 Kč, a jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o. z., žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 231 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.