10 C 291/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 765,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 3. 2022, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 385 Kč Celkem měl žalovaný uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 592 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, uhradil pouze částku 1400 Kč. Následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 478 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 285,89 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 671,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 573,22 Kč, úroku ve výši 479,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 898,86 Kč, úroků ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023, z níž bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a toto oznámila žalovanému dopisem ze dne 15. 8. 2023.5. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 3. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, celkem částku 18 592 Kč RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze dne 17. 3. 2022 částku 1 400 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky a to nejpozději ve lhůtě do 16. 11. 2023.6. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. , spisová značka, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná podle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace podle § 577 o. z. je vyloučena.11. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V částech, které nepodléhají zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,27 % ročně (podle statistiky ČNB). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 24,81 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy.12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy částku 10 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 1 400 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Soud tak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 600 Kč. Žalobě bylo dále zčásti vyhověno ohledně úroků z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu k uhrazení dluhu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne 1. 11. 2023, a to do 16. 11. 2023, 17. 11. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.13. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 22 330 Kč na 1 117 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 223 Kč.14. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.15. , adresa, k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.