4 C 120/2024-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Zástavní věřitel se návrhem podaným zdejšímu soudu dne [datum] domáhal nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že [jméno] [celé jméno žalovaného], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ zástavní dlužník 1)“) dluží zástavnímu věřiteli smluvní pokutu v celkové kapitalizované výši 3 488 800 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce, kterou zástavní dlužník 1) uzavřel se [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“). Zástavní věřitel nabyl pohledávku ze smlouvy o zápůjčce, která byla zajištěna smlouvou zástavní, na základě smlouvy o postoupení pohledávky s původním věřitelem ze dne [datum]. Uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavních dlužníků.2. Zástavní dlužníci se k návrhu nikterak nevyjádřili.3. Podle § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.“) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené zástavním dlužníkem a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci:4. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel původní věřitel se zástavním dlužníkem 1). Původní věřitel na základě této smlouvy poskytl zástavnímu dlužníku 1) částku ve výši 1 800 000 Kč, a to tak, že uhradil závazek zástavního dlužníka za [právnická osoba] s.r.o. na bankovní účet společnosti č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Podle článku 8 v případě nedodržení termínu splácení činí smluvní pokuta, pro případ porušení smlouvy 5% z celkové výše zápůjčky. Zástavní věřitel uplatnil v řízení smluvní pokutu ve výši 3 488 800 Kč, která sestává z částky 2 800 Kč za každý z 1 246 dní prodlení.5. Smlouvou o zřízení zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení k nemovitostem ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel původní věřitel se zástavními dlužníky, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky původního věřitele za zástavním dlužníkem 1), vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené.6. Výpisem z katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný k datu [datum] má soud za prokázané, že k tomuto datu byli zástavní dlužníci vlastníky zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavního dlužníka na základě shora citované smlouvy.7. Dopisem ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto dopisem původní věřitel oznámil zástavním dlužníkům zesplatnění pohledávky ze shora citované smlouvy o zápůjčce vůči zástavnímu dlužníku 1) ke dni [datum] z důvodu prodlení zástavního dlužníka 1) s úhradou více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce a zároveň oznámil zástavním dlužníkům započetí výkonu zástavního práva.8. Pohledávka za zástavním dlužníkem 1) byla na zástavního věřitele postoupena původním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum].9. Ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Vzhledem k tomu, že zástavní věřitel s tímto postupem vyjádřil k výzvě soudu souhlas a zástavní dlužníci na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, když zástavní dlužníci byli ve výzvě soudu poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.10. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“.11. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o zápůjčce ze dne [datum]. Dále zástavní věřitel doložil smlouvou o zřízení zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení k nemovitostem ze dne [datum], jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavním dlužníkem 1) je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení a že zástavní dlužníci jsou zástavním dlužníkem ze smlouvy. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku, tuto nenamítli ani zástavní dlužníci.12. Soud proto, s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti, návrhu jako důvodnému vyhověl, když s ohledem na to, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, toto nenařizoval a pro rozhodnutí vycházel z listin předložených zástavním věřitelem.13. O nákladech řízení soud nerozhodoval, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně dospěl k závěru o porušení práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy zároveň s vyhovujícím výrokem rozhodnuto i o nákladech řízení. O těch by v souladu se shora uvedenými zásadami mělo být rozhodováno až v rámci řízení vykonávacího, kdy již bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (k tomu srov. judikaturu Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 114/06, I. ÚS 28/14; viz Zákon o zvláštních řízeních soudních – komentář / , adresa, (, tituly před jménem, al. (- Vyd. 1. – V Praze: , právnická osoba, . Beck, 2015, s. 667). Na podkladě těchto závěrů, respektuje citovanou závaznou judikaturu Ústavního soudu, tedy soud o nákladech řízení nerozhodoval.