4 C 225/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Návrhem podaným soudu dne [datum] se osvojitel domáhal osvojení osvojenkyně. Návrh odůvodnil tím, že přibližně od dvou let věku osvojenkyně žil s její matkou, o osvojenkyni se staral, vytvořil se mezi nimi vztah obdobný vztahu rodič – dítě. Osvojenkyně svého biologického otce nikdy nepoznala, osvojitel roli otce prakticky převzal a staral se o ni jako o vlastní dceru. Citové pouto mezi nimi nevymizelo ani po rozchodu osvojitele s matkou osvojenkyně, ke kterému došlo v roce [rok]. Jsou spolu nadále v pravidelném kontaktu, vzájemně se navštěvují, mohou se jeden na druhého v každé situaci obrátit. Osvojitel sám nemůže mít vlastní potomky, kromě širší rodiny nemá nikoho, kdo by mu poskytl náležitou pomoc v , podezřelý výraz, nebo ve stáří. Osvojenkyně projevila přání stát se dcerou osvojitele„ oficiálně“, kdy tyto skutečnosti osvojitele vedly k podání návrhu. Osvojitel ani osvojenkyně nemají žádné potomky. Uvedené skutečnosti potvrdil osvojitel během svého účastnického výslechu.Osvojenkyně vyjádřila s návrhem souhlas, přičemž během svého účastnického výslechu uvedla, že osvojitele považuje za svého otce, oslovuje jej„ tati“, pravidelně se navštěvují, podle toho, jak jí studium dovolí. Přibližně do svých deseti let ani nevěděla, že osvojitel jejím biologickým otcem není, nicméně když to zjistila, na jejich vztahu to ničeho nezměnilo. Osvojitel se vždy podílel na její výchově a výživě, a to i po rozpadu partnerského vztahu s její matkou. Mají spolu hezký vztah, vždy si přála, aby byl osvojitel jejím otcem i oficiálně, ale nevěděla, že je to možné zrealizovat, když je již zletilá, avšak poté co zjistila, že to možné je, vyslovila přání, aby osvojitel návrh podal.Matka osvojenkyně uvedla, že s návrhem souhlasí, účastníci spolu mají hezký vztah obdobný vztahu rodič a dítě. Osvojitel o osvojenkyni pečoval od jejích dvou let, pečuje o ni i po rozpadu jejich vztahu. Biologický otec o osvojenkyni nikdy neprojevil zájem.Z rodného listu osvojenkyně bylo zjištěno, že její matkou je [celé jméno osvojenkyně], rozená [příjmení], narozená dne [datum]. Otec osvojenkyně není v rodném listu uveden.Podle § 847 odst. 1 písm. c) o.z., zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti.Podle § 847 odst. 2, 3 o.z., zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.Podle § 795 o.z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.Podle § 797 o.z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče, dítěte.Podle § 851 odst. 1 o.z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.Po provedeném dokazování soud vyhověl návrhu osvojitele na osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně]. Ačkoli návrh na osvojení zněl na osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého ve smyslu § 848 o.z., jedná se o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého dle § 847 odst. 1 písm. c) o.z., neboť osvojitel pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti, a to od věku jejích 2 let a podílel se na její výchově i výživě, kdy tento stav trvá i po rozpadu jeho partnerského vztahu s matkou osvojenkyně. Osvojenkyně vnímá osvojitele jako svého otce, tento ji naopak vnímá jako svoji dceru, mají spolu dobré, nekonfliktní vztahy. Jsou tak splněny i podmínky osvojení dle § 795 o.z., kdy vztah mezi osvojitelem a osvojenkyní je obdobný jako mezi rodičem a dítětem, věkový rozdíl je přiměřený (§803 o.z.). Soud v daném případě neshledal žádné překážky pro osvojení. S ohledem na skutečnost, že biologický otec osvojenkyně o tuto nikdy neprojevil zájem a matka osvojenkyně s osvojením vyslovila souhlas, neshledal soud žádný důvod pro to, aby návrhu nebylo vyhověno.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z.ř.s., kdy soud neshledal žádnou okolnost odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.