4 C 373/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 92 282 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o používání kreditní karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 92 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, kdy se zavázal čerpaný úvěr splácet v minimální výši 3 %, min. však 50 Kč, měsíčně. Smluvní úrok z nesplacené jistiny úvěru byl sjednán na ve výši 23,80 % ročně a ve výši 38,80 % ročně z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny úvěru po splatnosti. Žalovaný porušil svojí splátkovou povinnost, a proto žalobkyně ke dni 22. 4. 2023 úvěr zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zaslanou předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný se na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle informačního systému základních registrů, nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 7. 2022 smlouvu o používání kreditní karty , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až to úvěrového limitu 92 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit částku ve výši 104 995 Kč, kdy RPSN činilo 28,23 % a úrok 28,3 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimální výši 3 % měsíčně, jež byla automaticky inkasována z mKonta žalovaného. Před sjednáním úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného je patrné, že žalovaný poskytnutý úvěr čerpal. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou a plněním smluvených povinností, a proto žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2023. O zesplatnění dlužné částky informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 22. 4. 2023, který byl odeslán prostřednictvím , právnická osoba, . podle dodejky ze dne 24. 4. 2024, kdy současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 130,39 Kč do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že pokud se tak nestane, bude tato výzva považována zároveň za odstoupení od smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně je v takovém případě oprávněna odstoupit od smlouvy ve smyslu článku 9.1.2. podmínek pro vydávání a používání kreditních karet mBank, které byly nedílnou součástí smlouvy, a s nimiž žalovaný podpisem smlouvy dal souhlas. Dne 6. 6. 2024 pak žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani poté však žalovaný svůj dluh neuhradil.4. Podle § 2935 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na podkladě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že se žalobkyně svého nároku domáhá oprávněně, neboť v řízení bylo zjištěno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2935 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Ačkoliv se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách, tomuto svému závazku nedostál a je s plněním svých peněžitých závazků vůči žalobkyni v prodlení. Žalobkyně tak oprávněně přistoupila k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud s ohledem na předložené listinné důkazy neměl důvod pochybovat. Proto žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucího ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení (zčásti již kapitalizován) a smlouvou sjednaného úroku ve výši 23,8 % ročně ode dne následujícího po kapitalizaci.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst.1 o. s. ř., tak že soud přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 277,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 692 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 282 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 360 Kč ve výši 3 225,60 Kč.7. Soud uložil zaplatit přiznané částky v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 dost. 1 o. s. ř.