4 C 416/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 6. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 18 618,36 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr , Anonymizováno, v odběrném místě na adrese , adresa, , v souladu s uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Za období od 13. 10. 2020 do 23. 8. 2021 žalovaná neuhradila 5 630,12 Kč, kdy splatnost nastala dne 9. 9. 2021, a za období od 24. 8. 2021 do 21. 2. 2022 pak 12 988,24 Kč se splatností ke dni 24. 3. 2022. Jedná se o pohledávky, které byly postoupeny žalobkyni společností , právnická osoba, (dále také „původní věřitel“), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž postoupení bylo žalované oznámeno dopisem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění jejích dodatků bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky vymáhané touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne , datum, .4. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, ze dne , datum, dodával žalované elektřinu a související služby do odběrného místa na adrese , adresa, . Původní věřitel vyúčtoval žalované za období od 13. 10. 2020 do 23. 8. 2021 nedoplatek za spotřebovanou , Anonymizováno, a související služby v částce 10 690,12 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku ve výši 5 060Kč a jež byla splatná ke dni 9. 9. 2021, a za období 24. 8. 2021 do 21. 2. 2022 pak 12 988,24 Kč se splatností ke dni 24. 3. 2022., na který žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost, když nedoplatky za vyúčtovanou , Anonymizováno, a související služby do splatnosti zcela neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku, Anonymizováno, ze , datum, , jež byla podána k poštovní přepravě téhož dne, jak je patrné z podacího lístku.5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně hradit vyúčtované částky za sdružené služby dodávky , Anonymizováno, , k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 5 630,12 Kč, jež představuje rozdíl nedoplatku částky vyúčtované původním věřitelem a úhradou ze strany žalované a dále nárok na úhradu částky ve výši 12 988,24 Kč, jež představuje nedoplatek, na který žalovaná neuhradila ničeho. Tyto uplatněné nároky jsou po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za , Anonymizováno, a související služby, který se opírá o § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých dlužných částek dle předložených vyúčtování. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalovaných částek je dán, soud žalobě zcela vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 618,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na www.nalus.usoud.cz). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Specifickým rysem Ústavní soud shledával mj. také skutečnost, že peněžní plnění vymáhá někdo jiný než původní věřitel. Žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje tak, že je odkupuje od významného věřitele se značným množstvím dlužníků, přičemž očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude významně převyšovat skutečně vynaložené náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud označil jako formulářovou žalobu návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný s drobnými odchylkami. Podle názoru Ústavního soudu pak sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Úkony právní služby jsou tak poskytovány až v dalších stádiích řízení dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. K obstarávání a vyřizování této agendy se může žalobkyně dostatečně materiálně i personálně vybavit. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. V žalobách žalobkyně se mění veskrze pouze označení žalovaného, jeho bydliště, výše pohledávky, datum předžalobní výzvy a smluv o postoupení pohledávky. Žaloby se tak odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.