8 C 194/2023-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 977 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny dle smlouvy [číslo] ze dne [datum] vyúčtovaných fakturou [číslo] ze dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum].2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání., právnická osoba, listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovanou jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], EAN kód: [číslo], a to s účinností od zahájení dodávky, nejdříve však od [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy o 3 roky, a to i opakovaně. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice. Žalobkyně vyúčtovala žalované za období od [datum] do [číslo] 7. 2022 mimořádnou fakturou za elektřinu [číslo] celkovou spotřebu elektřiny 1, [číslo] MWh v částce 5 528 Kč jako nedoplatek se splatností dne [datum]. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované za období od [datum] do [datum] řádnou fakturou za elektřinu [číslo] celkovou spotřebu elektřiny 6,233 MWh v částce 16 449 Kč, na kterou započetla zálohy žalované, zbývalo tak uhradit 16 449 Kč k datu splatnosti [datum]. Žalobkyně prokázala, že žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě závazků prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to dne [datum].4. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujících po splatnosti shora uvedených daňových dokladů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 332 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 977 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.7. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.