8 C 231/2024-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 161,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] způsobil žalovaný vozidlem , jméno FO, [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 52 861 Kč na vozidle Toyota [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], bytem [adresa] (dále jako„ poškozený“). Ke vzniku škody došlo v [obec] na Náměstí republiky, kde žalovaný při vyjíždění z parkovacího místa narazil do vozidla poškozeného. Jelikož k vozidlu tovární značky , jméno FO, [registrační značka], nebylo k datu nehody, uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla žalobkyni povinnost poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou žalovaným. Žalobkyně uhradila [právnická osoba], na kterou v důsledku plnění z havarijního pojištění přešlo právo poškozeného, částku ve výši 52 861 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla a částku ve výši 7 623 Kč jako náhradu nákladů za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy. Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 60 484 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu částky 20 161,33 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze záznamu o dopravní nehodě bylo zjištěno, že nehoda se stala dne [datum] mezi žalovaným a poškozeným, přičemž žalovaný uznal vinu, že při vyjíždění z parkovacího místa naboural do poškozeného. Z fotografií bylo zjištěno poškození vozidla poškozeného. [právnická osoba] vystavila poškozenému fakturu [číslo] ze dne [datum] za opravu poškozeného vozidla ve výši 52 860,68 Kč. Dále [právnická osoba] s.r.o. vystavila poškozenému fakturu [číslo] ze dne [datum] za pronájem náhradního vozidla ve výši 7 623 Kč. Z detailu transakce bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne [datum] společnosti [právnická osoba] částku 10 497 Kč a 49 987 Kč. Z uplatnění práva na náhradu plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného právo na náhradu toho, co za poškozeného uhradila a nákladů na vyřízení případu ve výši 20 161,33 Kč. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky 20 161,33 Kč.4. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.5. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.6. S ohledem na shora uvedené, soud shledal žalobu za důvodnou. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musela žalobkyně poškozenému vzniklou újmu uhradit z garančního fondu. Žalobkyně tak má právo požadovat po žalovaném náhradu toho, co za něj uhradila poškozenému a nákladů na vyřízení případu, tedy částku ve výši 20 161,33 Kč. Podle § 1970 o. z., má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 966,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 009 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 161,33 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.