8 C 254/2023-32 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 014,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru„ Cofiflexi“ [číslo]. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve splátkách po 760 Kč, přičemž celková částka splatná žalovaným činila 32 909 Kč. Úroková sazba činila 34,33 % a RPSN 34,33 % Součástí smlouvy byla též dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty, na které žalovaný vyčerpal celkem 46 900 Kč. Na splátkách bylo žalovaným uhrazeno celkem 48 851 Kč, dále splátky nehradil, načež žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 19 955,75 Kč, splátek pojištění ve výši 459,83 Kč, běžných úroků ve výši 2 331,94 Kč, nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze stravy věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů za upomínky ve výši 766,68 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum].2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila podáním ze dne [datum], žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve splátkách minimálně po 760 Kč [ulice] úroková sazba byla ujednána ve výši 34,33 % a RPSN činilo 34,33 %. Z přehledu splátek ze dne [datum] bylo zjištěno, že dluh žalovaného činil 25 014,20 Kč. Z přehledu transakcí [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet celkem částku ve výši 27 543,68 Kč. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.6. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.7. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit žalobkyni řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 108,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 251 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 014,20 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 320 Kč ve výši 1 537,20 Kč.9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.