8 C 28/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 16 218 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za odběr elektřiny na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] ze dne [datum] v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila částku za odběr elektřiny vyfakturované fakturou [číslo] na částku 18 615 Kč, s datem splatnosti dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná žalobkyní opakovaně vyzývána, přičemž jí byla za každou odeslanou upomínku účtována částka 100 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 497 Kč, dále pak ničeho.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání, soud věc rozhodl na podkladě listinných důkazů, aniž nařizoval jednání.3. Na podkladě žalobních tvrzení a listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní smlouvu o poskytování služeb elektřina, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalované odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalované], zatímco žalovaná se smluvně zavázala za realizovaný odběr platit cenu dle platného ceníku v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Fakturou [číslo] splatnou dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované cenu elektřiny za období od [datum] do dne [datum] v částce 18 615 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná fakturu neuhradila, žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ve výši 100 Kč jakožto smluvní sankci za nedodržení splatnosti. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku k úhradě dluhu.4. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/ 2000 Sb. energetického zákona smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za odebranou elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 energetického zákona. Nárok na smluvní pokutu soud posuzoval podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 218 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o tzv. bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.9. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř