8 C 341/2024-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 11 132,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (dále také „původní věřitel“), byla dne , datum, uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě. Na základě uzavřeného dodatku byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše limitu 10 000 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl původní věřitel oprávněn úročit úrokovou sazbu 21,90 % ročně, a to v souladu s oznámením o úrokových sazbách. Celkové splátky však žalovaná přes opětovné upomínky nehradila řádně a včas a dostala se tak do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, následně byla opakovaně vyzývána a urgována. V důsledku porušení těchto smluvních povinností původní věřitel využil svého práva, odstoupil dopisem ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, od smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Dlužná jistina pohledávky ve výši 9 862,72 Kč se i nadále až do jejího vrácení úročí smluvními úroky z úvěru ve výši 21,90 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, vznikl původnímu věřiteli také ode dne , datum, nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 11 132,72 Kč, až do úplného zaplacení pohledávky.2. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez ústního jednání nereagovali, když současně byli poučeni o tom, že v případě, kdy se nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti danému postupu nemají námitek. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil společnosti , právnická osoba, . mj. i předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dne , datum, byla předmětná pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, taktéž v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, .4. Z listin založených ve spise soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že mezi žalovaným, a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, načež byl žalované původním věřitelem poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě žalovaného ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši 9 862,72 Kč, celkový zůstatek na účtu činil 11 822,41 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazku, původní věřitel odstoupil od smlouvy ke dni , datum, oznámením ze dne , datum, . Předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je zřejmé z podacího archu.5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku je dáno, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.7. Podle § 365 obch. zák., dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl úvěr, přičemž smlouva mezi nimi byla uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaná čerpala částku celkem ve výši 9 862,72 Kč, následně porušila svou povinnost vrátit žalobkyni řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na uhrazení úroků z úvěru, úroků z prodlení a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně nároku na poplatky má soud za to, že po odstoupení od smlouvy již nevznikal nárok na poplatky za vedení účtu, lze tedy žalobkyni přiznat jen částku 1 090 Kč, nikoliv 1 270 Kč. Proto soud rozhodl tak, že výrokem II. zamítl žalobu v částce 180 Kč z 21,9% úroky ročně od 2. 9. 2008 do zaplacení a ohledně zákonných úroků z prodlení z částky 180 000 Kč od 2. 9. 2008 do zaplacení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch byl v řízení nepatrný, nárok na nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 132,72 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.