8 C 348/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17. 9. 2024 domáhala zaplacení částky 20 552,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalovaná se spol. , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dále jen („původní věřitel“), Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do , datum, Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 20 552,39 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 286,73 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 6 106,07 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 159,59 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne , datum, ve smyslu ustanovení § 1882 o.z.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 15 000 Kč s termínem splatnosti do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč, což učinil dne , datum, platbou ve výši 15 000 Kč, a to ve prospěch účtu č. , č. účtu, , jak plyne z výpisů z účtu , právnická osoba, . Žalovaná se zavázala celkem zaplatit původnímu věřiteli částku 26 058,24 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 116,66 % ročně a RPSN 204,40 %. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel upomínal žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne 16. 5. 2024 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kterážto byla předána k poštovní přepravě dne , datum, , jak plyne z podacího archu.5. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.10. Z veřejně dostupné databáze na webu České národní banky (dále jen „ČNB“), statistiky úrokových sazeb je zřejmé, že průměrnou úrokovou sazbou úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v říjnu 2023 byla sazba ve výši 10,01 % ročně.11. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB by bylo možné akceptovat úrok ve výši trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tj. úrok ve výši 30,03 % ročně. V daném případě však RPSN činí 204,40 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. jistina činila 15 000 Kč, měla uhradit 26 058,24 Kč, navýšení úvěru činilo 11 058,24 Kč při délce trvání úvěru 12 měsíců, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem dne 13. 10. 2023 je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 15 000 Kč. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle položky 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního popl