8 C 495/2023-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 243,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] řídil žalovaný osobní vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem. Žalovaný nedodržel bezpečnou vzdálenost a zezadu narazil do vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastníkem je poškozený [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“). Při nárazu vznikla hmotná škoda pouze na zúčastněných vozidlech. Jelikož k vozidlu tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka], nebylo k datu nehody, uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla žalobkyni povinnost poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou žalovaným. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako řidič. Žalobkyně pověřila [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ pověřený partner“), aby jeho jménem vyřídila pojistnou událost. Žalobkyně v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila majiteli poškozeného vozidla [anonymizováno] TOURAN, [registrační značka] plnění ve výši Kč 57 706 Kč na základě kalkulace nákladů na opravu a samotnému pověřenému partnerovi náklady na likvidaci samostatným likvidátorem ve výši 3 025 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Celkem tedy žalobkyně v souvislosti s likvidací škodní události vyplatila částku 60 731 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu částky 20 243,66 Kč (1/3 vyplaceného plnění z částky 60 731 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas podáním ze dne [datum], žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze záznamu o dopravní nehodě bylo zjištěno, že nehoda se stala dne [datum] mezi žalovaným a poškozeným. Z fotografií bylo zjištěno poškození vozidla poškozeného. Z likvidační zprávy č. ŠU [rok] [číslo], stanovení výše skutečné škody vozidla od pověřeného partnera, posudku/kalkulace č. 2023 [číslo] ze dne [datum], dopisu ze dne [datum] od pověřeného partnera adresovaného poškozenému a detailu transakce bylo zjištěno, že pojistné plnění vyplacené žalobkyní poškozenému dne [datum] poškozenému činilo 57 706 Kč. Z detailu transakce bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne [datum] pověřenému partnerovi částku 3 025 Kč. Z uplatnění práva na náhradu plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného právo na náhradu toho, co za poškozeného uhradila a nákladů na vyřízení případu ve výši 20 243,66 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky 20 243,66 Kč. 4. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. 5. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. 6. S ohledem na shora uvedené, soud shledal žalobu za důvodnou. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musela žalobkyně poškozenému vzniklou újmu uhradit z garančního fondu. Žalobkyně tak má právo požadovat po žalovaném náhradu toho, co za něj uhradila poškozenému a nákladů na vyřízení případu, tedy částku ve výši 20 243,66 Kč. Podle § 1970 o. z., má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 810 Kč. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.