8 C 514/2023-31 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala částky 67 101,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem tedy 55 776 Kč uhradit do 17. 4. 2023. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 27 948,46 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 634 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 857,66 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 014,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 325,25 Kč, úrok vyčíslený od 18. 4. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 1 618,67 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 960,21 Kč Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši 29 270,05 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se nedostavil k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a z přílohy č. 1, seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 15. 8. 2023.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč coby celková výše úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a úhradou za inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč. RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4 000 Kč, a to dne 18. 2. 2022.5. Z veřejně dostupné databáze ARAD sestava 1144 k únoru 2022 bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u úvěrů do jednoho roku a do jednoho roku nad pět let činila 9,90 % a 8,12 %.6. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 17. 2. 2022 soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.11. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,90 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 29,70 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 17. 2. 2022 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 4 000 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 26 000 Kč, tedy částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně zákonného úroku z prodlení, podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na splatnost splátek. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.13. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 671 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože nebyl vydán elektronický platební rozkaz.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.15. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.