9 C 268/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 15 450 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž je žalovaný v prodlení, což ode dne 16. 12. 2023 do 9. 5. 2024 činí částku ve výši 1 450 Kč, které se žalobkyně žalobou taktéž domáhala. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu Úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 40 % měsíčně a RPSN 5535,52 %. Pro případ prodlení bylo v článku 4.2 smlouvy o spotřebitelském úvěru ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním, je povinen zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . a ze zprávy , právnická osoba, ze dne 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného dne , datum, zaslala částku 10 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného výpisem z jeho bankovního účtu. Z listiny ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 12. 12. 2023 a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do tří dnů, doklad o odeslání listiny žalovanému však žalobkyně nepředložila. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu se stanovením třídenní lhůty k úhradě.4. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN 5535,52 % a to za stavu, kdy obvyklý úrok dle statistiky úrokových sazeb ČNB (ARAD sestava 1144) v srpnu 2023 činil 8,44 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,32 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 12. 8. 2023 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 10 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že předžalobní upomínka zaslaná dne 9. 5. 2024 byla žalovanému doručena třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 14. 5. 2024, žalovaný se tak dostal do prodlení dne 18. 5. 2024 tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.11. Soud dále výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bod. 1 písm. a) Sazebníku a zbývá jí tak uhradit 200 Kč.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 588,50 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše ve výši 2 452 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14