9 C 280/2024-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalovaná je občanem Bulharské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1. písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště, resp. sídla, žalované. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště, resp. sídlo, v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 občanského zákoníku bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , jak vyplývá z dokladu o odeslání.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru a že žalované byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 60 115 Kč zavázala uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 5 244 Kč nejpozději dne 20. 4. 2023. Z tvrzení žalobkyně v podaném návrhu a z tabulky umoření má pak soud za prokázané, že žalovaná nehradila řádně a včas požadované splátky a že na svůj dluh neuhradila ničeho. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ze dne , datum, , odeslané téhož dne žalované podle podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení dlužné částky s upozorněním na možné uplatnění pohledávky u soudu.6. Soud na podkladě předložených důkazů a žalobních tvrzení posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., když sjednaný poplatek celkem včetně úroku ve výši 33 963 Kč je celý nutné posuzovat jako cenu za poskytnutí úvěru. Takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům, smlouva je proto absolutně neplatná podle § 588 o. z. Vztah mezi účastníky se vypořádá z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalovaná, které byla poskytnuta částka 50 000 Kč, neuhradila na úvěr ničeho a je tedy povinna žalobkyni doplatit částku bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč. Příslušenství bylo žalobkyni přiznáno v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jedná se o úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 21. 4. 2023 do 27. 9. 2023 a dále úrok z prodlení plynoucí ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na odeslanou předžalobní upomínku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 178 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.