9 C 361/2024-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 5. 10. 2024 vůči žalované domáhala zaplacení částky 41 744 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřenými mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni.2. Žalovaná je občankou Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle místa bydliště podle čl. 18 nařízení.3. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má, resp. měla bydliště (podle článku 19 bod 3 citovaného nařízení posuzováno k okamžiku uzavření smlouvy – jak vyplývá z textu smlouvy) na území České republiky a žalobkyně provozovala svou profesionální resp. podnikatelskou činnost v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou i žalobkyni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaná na výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek, ze které bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni a dopisem ze dne 14. 6. 2024 oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalované.6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „první smlouva“) je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle první smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 18 592 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 8 % a RPSN 272,44 %. Na základě první smlouvy se žalovaná rovněž zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru v místě bydliště žalovaného ve výši 1 800 Kč, tj. celkové náklady úvěru činily 8 592 Kč. Z transakční historie k první úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná na první smlouvu uhradila celkem 3 250 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „druhá smlouva“) je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle druhé smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 22 302 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 8 % a RPSN 272,44 %. Na základě druhé smlouvy se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 609 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru v místě bydliště žalované ve výši 2 160 Kč, tj. celkové náklady úvěru činily 10 302 Kč. Z transakční historie k druhé úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná na druhou smlouvu uhradila celkem 6 900 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 20. 9. 2024 a z podacího lístku ze dne 23. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí: „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.8. Podle § 588 o. z. je dáno, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Nejprve se zabýval tím, zda byla sjednána mezi účastníky platná smlouva. V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V tomto směru soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004, která shodně uzavřela, že přípustná sjednaná míra smluvního úroku z úvěru či půjčky nesmí přesahovat dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v měsíci, kdy byla půjčka (resp. úvěr) poskytnuta tak, jak ji poskytovaly bankovní subjekty. Je-li tato hranice překročena, je na místě podle Nejvyššího soudu učinit závěr o neplatnosti sjednaného smluvního úroku co do výše pro rozpor s dobrými mravy. Uvedený závěr platí i pro posuzovanou věc. Soud shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření první i druhé smlouvy, tj. v červnu a srpnu 2022, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti v červnu 2022 8,81 % a v srpnu 2022 9,89 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 26,43 % dle první smlouvy a 29,67 % dle druhé smlouvy. Je sice pravdou, že smluvní úroky byly dle smluvních podmínek stanoveny ve výši 8 % ročně v případě obou úvěrových smluv, avšak při posuzování platnosti smluv musí soud posuzovat smlouvy jako celek s veškerými náležitostmi. V posuzované věci měla žalovaná vrátit podle první smlouvy částku 18 592 Kč ve 14 měsících, zahrnující jistinu a úrok (úrok byl sjednán ve výši 8 %, kapitalizovaný ve výši celkem 1 304,21 Kč) a poplatky (i s úrokem celkem ve výši 8 592 Kč) a podle druhé smlouvy částku 22 302 Kč ve 14 měsících, zahrnující jistinu a úrok (úrok byl sjednán ve výši 8 %, kapitalizovaný ve výši celkem 1 402,01 Kč) a poplatky (i s úrokem celkem ve výši 10 302 Kč). Je tedy zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých prostředků úrok a poplatky spojené s uzavřením smluv o úvěru přesahují v souhrnu trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období.11. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry Ústavního soudu v nálezech sp. zn. III. ÚS 4084/12 a I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnos