9 C 463/2023-34 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 62 366,98 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru postupně uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). První smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ první smlouva“) byla uzavřena dne [datum], přičemž na základě této byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 48 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s navýšením o 53 602 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 234 Kč nejpozději do [datum]. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ druhá smlouva“) spolu smluvní strany uzavřely dne [datum]. Na základě druhé smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s navýšením o 27 471 Kč nejpozději do [datum] formou 78 týdenních splátek po 660 Kč. Žalovaná však své dluhy řádně nesplácela a následně byly vzniklé pohledávky postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhá po žalované z titulu první úvěrové smlouvy zaplacení dlužné jistiny ve výši 42 312,35 Kč, kapitalizovaných úroků 2 768,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků 4 925,28 Kč, úroků ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Z titulu druhé smlouvy se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 054,63 Kč, kapitalizovaných úroků 2 671,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků 2 443,32 Kč, úroků ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila na první smlouvu částku 21 450 Kč a na druhou smlouvu částku 9 400 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu, doručovanou jí na adresu trvalého pobytu podle Informačního systému základních registrů, nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalovaná je občankou Slovenské republiky, tím je dán mezinárodní prvek.4. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smluv o úvěru, žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.6. Z první úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 48 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 234 Kč První smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 53 602 Kč s tím, že RPSN činilo 99,61 %. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na první smlouvu celkem 21 450 Kč.7. Z druhé úvěrové smlouvy [číslo] vyplývá, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 24 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 78 pravidelných týdenních splátkách po 660 Kč. Druhá smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 27 471 Kč s tím, že dle smluvních podmínek RPSN činilo 152,83 %. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na druhou smlouvu celkem 9 400 Kč.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamů o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku ze dne [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky oznámila žalované právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne [datum].9. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.15. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou oprávněné pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ v úvěrových smlouvách [číslo] [číslo] které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou.17. Soud při svém rozhodování přihlížel k výši průměrné úrokové sazby stanovené podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení]. Co se týká první úvěrové smlouvy, pak průměrná úroková sazba pro spotře