9 C 74/2024-35 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 17 762 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalovaný dluží žalobkyni shora uvedené částky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne [datum].2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného i žalobkyni vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila ve svém podání ze dne [datum], soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalovaný je občanem Rumunska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o. s. ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o. s. ř.), tedy zdejší soud.4. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) dodávala žalovanému ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, elektřinu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávky elektřiny za období [datum] do [datum] fakturou [číslo] znějící na částku 8 162 Kč, splatnou dne [datum], přičemž v tomto řízení si žalobkyně nárokovala částku 8 062 Kč jako nedoplatek za dodávky elektřiny. Žalovaný neuhradil řádně a včas cenu za spotřebovanou energii. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné ceny za poskytnutou elektřinu v dodatečné lhůtě do [datum] s upozorněním, že v opačném případě budou dodávky elektřiny přerušeny. Fakturou variabilní [číslo] pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč v souladu s čl. , právnická osoba, podmínek žalobkyně, a to za nezaplacení faktury [číslo]. Fakturou [číslo] pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč se splatností [datum], neboť žalovaný opakovaně porušil svou platební povinnost a smlouva tak byla ze strany žalobkyně předčasně ukončena. Smluvní pokuta byla vyčíslena v souladu se smlouvou, odstavcem Smluvní sankce, a s obchodními podmínkami žalobkyně částkou ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávek elektřiny od žalobkyně až do konce doby trvání smlouvy, včetně případné prolongace. Žalobkyně si tak nárokovala částku ve výši 9 600 Kč jako smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], tj. 12 měsíců po 800 Kč. S ohledem na to, že žalovaný přes opakované upomínky žalobkyni ničeho neuhradil, žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], jejž odeslala dne [datum], avšak žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny. Žalovaný přitom nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu za dodávku elektřiny, k čemuž se smluvně zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále také zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury, jejímž prostřednictvím byla žalovanému vyúčtována cena za odebrané energie. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 762 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč.7. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.