10 C 57/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 15 945 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 1. 2025 se společností Emma´s credit s.r.o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V návrhu dále uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /683052, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 20. 11. 2023 na základě, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 11 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, avšak žalovanou nebyl do dnešního dne uhrazen. Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce žalované předžalobní upomínku, která byla odeslána dne 22. 1. 2025, avšak žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne 22. 1. 2025 ve smyslu § 1882 o. z., odeslaným téhož dne, jak plyne z podacího lístku.4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely distančně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 19F2E/683052, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalované částku 11 000 Kč a závazek žalované vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v jedné měsíční splátce spolu s úrokem z úvěru ve výši 325,48 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 695,62 Kč, a to nejpozději do 20. 12. 2023. Úrok z úvěru byl smluvními stranami sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 4328,54 %. Pro případ prodlení se splacením se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr s úrokem ve výši 325,48 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 619,52 Kč. V případě překročení doby splatnosti byl sjednán úrok ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 9054,91 %. Dne 20. 11. 2023 byla ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , tj. bankovního účtu uvedeného žalovanou v úvěrové smlouvě, pod VS , var. symbol, zadána platba ve výši 11 000 Kč, jak plyne z Potvrzení o provedení transakce vystaveného , právnická osoba, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 6. 2025 soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je skutečně veden na jméno žalované a že v listopadu 2023 byla na tento účet připsána částka 11 000 Kč pod VS , var. symbol, . Dne 21. 12. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 19F2E/683052 ze dne 20. 11. 2023, kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 5. 1. 2024. Žalovaná však úvěr k novému datu splatnosti neuhradila, a to ani po zaslání výzvy k úhradě ze dne 22. 1. 2025.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Soud návrh shledal důvodným. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 11 000 Kč. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, a tak v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržela částku 11 000 Kč, kterou měla vrátit spolu se smluvním úrokem. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, a kromě smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná byla v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy návrhu, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.8. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků, zbývá tak uhradit 200 Kč.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 694 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 945 Kč sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.