2 C 22/2025-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 17. 1. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností Emma´s credit s.r.o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 30943/655695, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky dne , datum, . Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však nesplnil. Žalobkyně tedy zaslala prostřednictvím svého zástupce žalovanému předžalobní upomínku, která byla odeslána dne , datum, . Žalovaný ani přes tuto výzvu na svůj dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila souhlas. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„). Žalovaný byl o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměn právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne , datum, odeslaným podle podacího lístku téhož dne.5. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky dne , datum, , elektronický podpis žalovaného byl dle smlouvy opatřen kódem 33154. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázově bez účelového určení částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Tuto svoji povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila dne , Anonymizováno, , jak vyplývá z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, , které si soud vyžádal. Žalovaný byl podle úvěrové smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit do , datum, formou jedné splátky ve výši 12 815,96 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ překročení doby splatnosti byla sjednána výše splátky na 14 496 Kč. Součástí smlouvy bylo také ujednání o povinnosti žalovaného uhradit poplatek za sjednání úvěru, který činil 2 520,07 Kč a v případě překročení doby splatnosti 4 200,11 Kč. Podle článku II. smlouvy byl ujednán smluvní úrok ve výši 295,89 Kč, roční úroková sazba tedy činila 36 % ročně. RPSN pak činila při řádném splácení úvěru 1946,31 % a v případě překročení doby splatnosti 9059,1 %. Podle čl. VIII. smlouvy byl žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky povinen zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný splátku do data splatnosti nezaplatil a dostal se tak dne , datum, do prodlení. V návaznosti na to žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky v předžalobní upomínce ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku téhož dne odeslána zástupcem žalobkyně. Žalovaný však na předžalobní výzvu nereagoval a na dlužnou částku neuhradil ničeho.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaný jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2023 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 právo na úhradu dlužné částky ve výši 14 496 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 2. 11. 2024. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 10 000 Kč, kterou měl vrátit spolu se smluvním úrokem. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný z vlastní inciativy vyhledal nabídku na uzavření úvěrové smlouvy a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl v plném rozsahu.9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.