2 C 248/2024-47 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 5. 10. 2024 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 77 801,57 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovaným. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“) Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný na svůj dluh zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 12. 2022 pouze částku 4 648 Kč. Dále však splátky úvěru řádně a včas nehradil a dostal se do prodlení. Žalobkyně tedy zaslala prostřednictvím svého zástupce žalovanému předžalobní upomínku, která byla odeslána dne , datum, . Žalovaný však ani přes tuto výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně následně při jednání doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy se žalovaným úvěruschopnost žalovaného, a to na podkladě pracovní smlouvy mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ze dne , datum, , výplatních lístků za měsíce , Anonymizováno, a čestného prohlášení žalovaného ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neúčastnil se ani soudního jednání.3. Při jednání soud konstatoval, že za nesporné lze považovat následující skutečnosti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil dne 4. 12. 2022 pouze částku 4 648 Kč v hotovosti. Za nesporné soud považoval rovněž to, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, žalovanému bylo postoupní pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, . Následně byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 25. 9. 2024, a to v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, .4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě došlo s účinností k 29. 5. 2024 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne , datum, ve smyslu § 1882 o. z.6. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Tuto svoji povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila, když uvedenou částku v den podpisu smlouvy předala žalovanému v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou 14 měsíčních splátek ve výši 4 648 Kč a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok a sjednané poplatky. Smluvní úrok byl sjednán v částce 1 775 Kč, roční úroková sazba tedy činila podle smlouvy 8 %. Dále se žalovaný zavázal uhradit úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 847 Kč a poplatek za platby v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 300 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tedy činily 30 072 Kč, přičemž RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 272,44 %. Celková částka, jíž byl žalovaný povinen podle smlouvy zaplatit dosahovala 65 072 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 4 648 Kč, jak vyplývá z výpisu z platební historie. Následně žalovaný nezaplatil na svůj dluh již ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána zástupcem žalobkyně podle podacího lístku dne , datum, .7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.12. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.13. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 65 072 Kč, tedy částku ve výši 185,92 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba dosahovala sice podle smlouvy 8 %, avšak RPSN dosahovala 272,44 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD obvyklá výše RPSN v době uzavírání smlouvy činila 10,11 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11). Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona, aplikace ustanovení § 577 o. z. je vyloučena.14. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 648 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalovaného trvá. Soud tak žalobě zčásti vyhověl a žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 352 Kč. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne , datum, . Žalovaný měl dluh uhradit do 25. 9. 2024, dne 26. 9. 2024 se tedy již ocitl v prodlení. Soud tak žalobkyni přiznal nárok