2 C 287/2024-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2024 se žalobkyně domáhala částky v celkové výši 41 200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázala splatit úvěr ve 12 měsíčních splátkách po 3 404 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 650 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 11 měsíčních splátkách po 2 235 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 3 150 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení.2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 29. 1. 2024.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zřejmé, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o.z., obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, následně proti povinnosti žalovanému vrátit částku ve výši 40 842 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 69 % a RPSN 113,23 %. Dne 30. 4. 2022 žalovaný a právní předchůdkyně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o.z., obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, následně proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 24 580 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 69 % a RPSN 21,31 %. Z tabulky umoření ze dne 2. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 5. 2022 čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, následně na úvěr uhradil 650 Kč a dne 30. 4. 2022 čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, na který následně uhradil částku 3 150 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2024, odeslanou dle podacího lístku dne 22. 5. 2024.5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům, jako celek, a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 113,23 % ročně. Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. S ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 650 Kč, a dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný uhradil 3 150 Kč, žalobkyni tak byly přiznány částky 16 850 Kč a 24 350 Kč, kdy tyto představují rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou zaplacenou žalovaným, a dále úrok z podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 22. 5. 2024 odeslané téhož dne, přičemž žalovaný měl dluh uhradit do 6. 6. 2024. Dne 7. 6. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení. Co se týká nároku žalobkyně na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 24 350 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a zákonný úrok z prodlení z částky 16 850 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, musela být žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, nemohl z této smlouvy vycházet ohledně výpočtu zákonného úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 826 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 648 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 200 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.