2 C 36/2025-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 1. 2025 domáhala zaplacení částky 11 880 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl vedle splacení jistiny úvěru zaplatit žalobkyni poplatky a smluvní úrok v souhrnné výši 8 180 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a poplatky v týdenních splátkách po 303 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný jí dosud zaplatil 6 300 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dlužnou částku ze smlouvy o úvěru žalobkyni neuhradil. Žalobkyně dále v žalobě stručně popsala způsob, kterým prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru. Vedle zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, se žalobkyně domáhala ještě zaplacení zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný se na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle informačního systému základních registrů, nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů a skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný převzal úvěr od žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % a RPSN činilo 212,77 %. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Podle smlouvy o úvěru měl být úvěr společně se smluvním úrokem a se sjednanými poplatky splacen v 60týdenních splátkách ve výši 303 Kč týdně. Z platební historie ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni 6 300 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu.5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud se zabýval nejprve platností smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě o úvěru sjednána ve výši 70,89 % a RPSN ve výši 212,77 %. V této souvislosti soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi vedenou Českou národní bankou, ze které vyplývá, že průměrná výše zápůjční úrokové sazby pro bezúčelové spotřebitelské úvěry činila v , Anonymizováno, 7,44 % a průměrná výše RPSN činila v , Anonymizováno, 8,28 %. Z uvedeného plyne, že zápůjční úroková sazba sjednaná ve smlouvě o úvěru převyšovala průměrnou úrokovou sazbu v , Anonymizováno, 9,5krát a RPSN určené ve smlouvě o úvěru převyšovalo průměrné RPSN v , Anonymizováno, více jak 25krát. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, ve kterém se mj. uvádí následující: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ S ohledem na uvedené má soud za to, že zápůjční úroková sazba sjednaná ve smlouvě o úvěru podstatně přesahovala maximální možnou výši zápůjční úrokové sazby (tj. podstatně přesahovala trojnásobek průměrné úrokové sazby v prosinci 2021). Vedle toho soud považuje nepřiměřenou i výši poplatků, které činily dohromady 6 200 Kč a tedy dosahovaly 62 % výše jistiny úvěru. Soud má za to, že žalobkyně zneužila slabšího postavení žalovaného a poskytla mu úvěr za podmínek, které jsou s ohledem na výši úroku a na výši vedlejších poplatků v rozporu s dobrými mravy. Smlouva, která je v rozporu s dobrými mravy je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží ze zákona. Vzhledem k tomu, že ze smlouvy o úvěru vyplývá, že částka ve výši 10 000 Kč byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru, soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Z vyjádření žalobkyně a z historie úvěru plyne, že žalovaný žalobkyni již uhradil částku ve výši 6 300 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 3 700 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na předžalobní upomínku, která byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně žalovanému odeslána. Z potvrzení o odeslání plyne, že výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím , právnická osoba, dne , datum, . Soud vycházel ze zákonné fikce doručení podle § 573 o. z. a výzvu považoval za doručenou dnem , datum, . Lhůta poskytnutá žalovanému ke splnění byla v předžalobní upomínce stanovena na 7 dnů, přičemž zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni od , datum, .10. O povinnosti doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán, je žalobkyně povinna zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení uplatňovala žalobkyně ve výši zaplaceného soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobkyně ve věci byl částečný (31,14 %) a převažoval úspěch žalovaného, žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady nevznikly.12. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.