25 C 130/2025-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 13. 1. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 55 808,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 11. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 60 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, když načerpal celkem částku 84 539 Kč a uhradil žalobkyni pouze 37 453 Kč, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 9. 10. 2024 zesplatnila. Žalobkyně uplatňuje na neuhrazené jistině částku 52 952,86 Kč, na poplatcích 156 Kč, na smluvních pokutách 1 500 Kč a na nákladech na vymáhání 1 200 Kč. Příslušenství představuje kapitalizovaný úrok ve výši 6 341,75 Kč a dále úrok ve výši 12,75 % ročně od 14. 1. 2025 do zaplacení z částky 52 952,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 1 591,24 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 14. 1. 2025 do zaplacení z částky 55 808,86 Kč (tj. z jistiny, poplatků a pokut).2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci dne 29. 11. 2023 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“), kdy úvěrový rámec byl sjednán na částku ve výši 60 000 Kč, roční úroková sazba činila 26,28 % a minimální výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 9. 10. 2024 zesplatnila úvěr a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 9. 10. 2024 neuhradil, proto mu byla prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění. Vzhledem k tomu, že ani poté žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Ke dni podání návrhu dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 55 808,86 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 52 952,86 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovanému byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně předžalobní výzva k plnění ze dne 31. 10. 2024, která byla předána k poštovní přepravě žalovanému dne 1. 11. 2024, jak plyne z podacího archu.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.7. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr celkem ve výši 84 539 Kč, na který uhradil pouze 37 453 Kč. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 52 952,86 Kč. Dále žalovanému vznikla v souladu s úvěrovými podmínkami a § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 156 Kč jakožto vyúčtované poplatky, částku ve výši 1 500 Kč za vyúčtované smluvní pokuty a částku ve výši 1 200 Kč jakožto náklady na vymáhání. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částek shora uvedených, je žalobkyně oprávněna požadovat dále kapitalizovaný úrok ve výši 6 341,75 Kč za období od 10. 10. 2024 do 13. 1. 2025 Kč při výměře 26,28 % ročně z částky 52 952,86 Kč, úrok 12,75 % ročně z částky 52 952,86 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,24 Kč za období od 24. 10. 2024 do 13. 1. 2025 a úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 990,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 233 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 55 808,86 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč ve výši 2 387,70 Kč.9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.