25 C 60/2025-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou z , datum, se domáhá po žalovaném výživného rozvedené manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli dne, Anonymizováno, , datum, manželství a dne , datum, se jim narodila nezletilá dcera , právnická osoba, kterou se v současné době stará žalobkyně. Manželství nebylo možné udržet z důvodu odcizení a trvalého rozvratu manželství, proto žalovaný v , Anonymizováno, , Anonymizováno, opustil společnou domácnost na adrese , adresa, . Žalobkyně dále uvedla, že je vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce a pobírá příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 6 500 Kč první dva měsíce, následující dva měsíce má pobírat 5 500 Kč měsíčně a poslední měsíc 4 500 Kč. V současné době žalovaný přispívá žalobkyni na výživné jejich nezletilé dcery částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný podniká v oboru zámečnictví, pracuje v SRN a jeho průměrný měsíční příjem činí 30-40 000 Kč čistého. Není vinou žalobkyně, že nemá možnost navýšit své příjmy, nízký věk dítěte vyžaduje nepřetržitou péči a nemá ani vinu na rozpadu manželství. Žalobkyně se domnívá, že částka 10 000 Kč je částkou, kterou by měl žalobce formou výživného na manželku hradit, a to zpětně od data odchodu ze společné domácnosti, tj. od dubna , Anonymizováno, . Žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků na zajištění základních potřeb pro nezletilou dceru a sebe samotnou, příjem z podpory v nezaměstnanosti nepokryje ani náklady na bydlení, proto jí aktuálně musí pomáhat širší rodina a partner.2. Současně s žalobou byl podán také návrh na vydání předběžného opatření, kterým mělo být žalovanému uloženo hradit žalobkyni výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl uvedený návrh zamítnut, jelikož žalobkyně svá tvrzení nijak neprokázala.3. Žalobkyně byla soudem opakovaně písemně vyzývána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě a označila důkazy o svých osobních a majetkových poměrech, o veškerých svých příjmech a výdajích, žalobkyně však na tyto výzvy nereagovala a k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavila.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani k projednání věci se nedostavil.5. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu.6. Podle § 697 odst. 1. a 2. občanského zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.7. Podle § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.8. Podle § 691 odst. 1 o. z. nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.9. Podle ustanovení § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopnosti, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu vhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.10. Pokud jde o výživné mezi manžely, pak základní východiska jsou zakotvena v ustanoveních § 697 a § 913 o. z., kdy soud při posuzování otázky, zda je na místě žalovanému uložit povinnost přispívat žalobkyni jako nerozvedené manželce pravidelnou měsíční částku na výživném a případně v jaké výši, vychází z premisy, že manželé mají právo na stejnou hmotnou a kulturní úroveň, kdy v této souvislosti není možné v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR vycházet jen z výše příjmu obou manželů, ale je třeba zjišťovat i osobní, rodinné a majetkové poměry každého z nich, a dále i konkrétní míru potřeb danou povahou práce, způsobem života a péčí o nezletilé děti.11. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ani podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění uvedených skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, když podle znění zákona a judikatury poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř. má soud jen ve vztahu k účastníkům na jednání přítomným (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10/2005 pod č. 158). Soud má za to, že v tomto případě neporušil práva žalobkyně na spravedlivý proces, jehož součástí je i vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy. Pokud v tomto případě žalobkyně bez důležitého důvodu nevyužila svého práva zúčastnit se jednání a být tak při jednání soudem řádně poučena podle § 118a o. s. ř., ačkoliv ani přes písemné výzvy soudu nesplnila své procesní povinnosti řádně tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy, pak si musela být vědoma možnosti pro ni nepříznivých následků v podobě zamítavého rozhodnutí soudu. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení o odůvodněných potřebách žalobkyně a jejích osobních a majetkových poměrech a pro neunesení břemene důkazního.12. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a soud mu proto nepřiznal právo na jejich náhradu.