25 C 7/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 880 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč. Na základě dodatku ke smlouvě byla částka úvěru navýšena na 20 000 Kč, přičemž úvěr byl čerpán postupně od 8. 4. 2024 do 25. 4. 2024. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal splatit úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, zbytek celkové částky byl splatný ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru, když řádně a včas neuhradil měsíční splátky, a to ani částečně, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 8. 7. 2024. Vedle částky 20 000 Kč žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky sjednanou dle smlouvy za období od 9. 7. 2024 do 29. 11. 2024 ve výši 2 880 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která nebyla ze strany žalovaného signovaná, avšak její uzavření pomocí prostředků komunikace za dálku má soud za prokázané, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně), kdy plnění ze strany žalovaného bylo nejdříve započítáno na přirostlý úrok a poté na jistinu úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN činila 5574 %. Z dodatku ke smlouvě vzal soud za prokázané, že částka úvěru byla navýšena na 20 000 Kč, přičemž v ostatním zůstaly smluvní ujednání totožná se smlouvou o úvěru. Z přehledu čerpání úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal dne 8. 4. 2024 úvěr ve výši 1 000 Kč a 2 000 Kč, dne 12. 4. 2024 ve výši 500 Kč, dne 15. 4. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 16. 4. 2024 celkem 4 000 Kč, dne 23. 4. 2024 ve výši 3 000 Kč a 2 000 Kč a dne 25. 4. 2025 ve výši 4 500 Kč, což taktéž plyne z potvrzení o provedené platbě. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 8. 7. 2024, odeslaného téhož dne, vzal soud za prokázané, že k uvedenému datu došlo k zesplatnění úvěru. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 10. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.8. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z. je vyloučena.9. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení na úroku ve výši 480 % ročně, kdy RPSN činila 5574 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,15 % ročně k dubnu 2024 (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 27,45 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění jejího dodatku za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to ačkoli žalobkyně žalobou nepožadovala nároky smlouvou sjednané (tj. smluvní úrok ve výši 480 % ročně). Jelikož byla smlouva včetně jejího dodatku prohlášena za absolutně neplatnou, nemůže z ní být soudem přiznáno žádné plnění. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Nad rámec shora uvedeného je na místě uvést, že pokud žalobkyně požaduje přiznání náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tuto nelze přiznat ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, ale pouze ve vztahu mezi podnikateli.10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, tedy částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na zesplatnění úvěru ke dni 8. 7. 2024, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne, který byl předán k poštovní přepravě taktéž dne 8. 7. 2024. V souladu s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. se tak žalovaný ocitl v prodlení dnem 12. 7. 2024. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.11. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 228 Kč v souladu se zákonem o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení. Podle položky 1.1 písm. b), za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí soudní poplatek 5 % z této částky. Dle položky 2.1 písm. c), za návrh na vydání Elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč, činí soudní poplatek 4 % z této částky. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch soud přiznal nárok n