4 C 437/2024-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 57 747 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 63 630 Kč (skládající se z půjčené částky 35 000 Kč a 28 630 Kč jakožto souhrnného poplatku), který měla žalovaná splácet týdně v částkách po 1 061 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, celkem uhradila částku ve výši 5 883 Kč, která byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Splatnost pohledávky nastala dne 27. 5. 2024.2. Žalovaná se ve svých podáních ze dne , datum, a , datum, k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, kdy dále uvedla, že smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy. Žalovaná žalobkyni žádala o poskytnutí smluvní dokumentace a tabulky umořování, která jí však nebyla poskytnuta. Žalovaná namítala, že sjednaná výše RPSN 212,77 %, sankce a poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále namítala, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost a že zájmy žalobkyně byly upřednostněny na úkor žalované, čímž došlo ke znevýhodnění žalované jakožto spotřebitele. Žalovaná současně požádala o úhradu zbývající částky jistiny úvěru ve výši 29 117 Kč formou splátek po 500 Kč měsíčně.3. K replice žalované se žalobkyně dále nevyjádřila. Rovněž žalovaná soudu nepředložila žádané listiny či další důkazy, jimiž by odůvodnila svou žádost o úhradu dlužné částky formou splátek.4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaná vyjádřila svůj souhlas ve svém podání ze dne 20. 11. 2024, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání pouze na základě listinných důkazů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, formuláře o předsmluvních informacích ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, žalovaná se zavázal poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů. Celkem se zavázala uhradit částku 63 630 Kč, z toho na úrok připadá částka 6 930 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p. a., poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 10 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 11 200 Kč. RPSN činí 212,77 %. Za nesporné tvrzení účastnice označily, že na úvěr žalovaná uhradila částku ve výši 5 883 Kč. K posouzení úvěruschopnosti soud konstatuje, že k tvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy. Soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou zaslanou dne , datum, , jak bylo zjištěno z podacího listu.6. Podle § 2 odst. 1 o. z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. je dáno, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 8. 4. 2024 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům a jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 70,89 % ročně a celkové navýšení na RPSN 212,77 %, a to za stavu, kdy dle veřejně dostupné databáze ARAD ČNB k obvyklé sazbě k dubnu 2024, bylo zjištěno, že obvyklá RPSN u úvěrů na spotřebu dle sestavy 1193, činila 9,14 % a obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací od jednoho do pěti let dle sestavy 1144 činila 8,84 %. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální smluvní úrok ve výši 26,52 % ročně a RPSN 27,42 %. Již s ohledem na uvedené navýšení a výši smluvního úroku je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 8. 4. 2024 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.12. Žalobkyně žalované poskytla částku 35 000 Kč, žalovaná uhradila 5 883 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 29 117 Kč. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 50,42 % a žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná navzdory výzvě soudu svou žádost o úhradu dlužné částky ve splátkách nedoplnila, když na výzvu soudu nereagovala a soud tak neshledal žádný důvod pro rozhodnutí o jiné lhůtě k plnění, než klasické třídenní.