5 C 157/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neuhradil žalobkyni na dlužnou částku ve lhůtě splatnosti ničeho. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou celkovou dlužnou částku ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaného opakovaně vyzývala k plnění, a to včetně předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalovaný přesto dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně po žalovaném požaduje a předmětem tohoto řízení činí pouze částku odpovídající jistině dlužné částky a na příslušenství žalobkyně požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a s přihlédnutím k žalobním tvrzením učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadání autorizačního kódu. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení o bezhotovostní platbě. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 90 000 Kč, kdy úroková sazba činila podle čl. IV. odst. 4.5 smlouvy 15 % měsíčně a RPSN dosahovala 435,03 %. Žalovaný byl podle smlouvy povinen uhradit celkem částku 140 000 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 7 500 Kč splatných vždy k 15. dni toho kterého měsíce. Jelikož žalovaný splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně přistoupila k zesplatnění celkové dlužné částky s účinností ke dni , datum, . Žalovaný, ačkoli byl opakovaně žalobkyní upomínán, nezaplatil žalobkyni podle jejího tvrzení na dlužnou částku ničeho. Žalovaný nereagoval ani předžalobní výzvu k plnění, která mu byla zaslána dne , datum, , jak dokládá podací lístek.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. Vzhledem k tomu, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 140 000 Kč, tedy částku odpovídající 280 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba dosahovala 180 % a RPSN činila 435,03 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,19 % a RPSN činila 9,68 %) soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy roční úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. K absolutní neplatnosti soud přihlíží ze zákona.9. S ohledem na shora uvedené soud tedy uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný žalobkyni na dlužnou částku nic nezaplatil. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy trvá co do žalobkyní požadované částky jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně se však vedle zaplacení částky bezdůvodného obohacení domáhala také zaplacení příslušenství požadované částky. Soud shledal, že žalobkyně má podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč ode dne 9. 4. 2025 do zaplacení, jak je požadováno, a to v návaznosti na zaslání předžalobní upomínky dne , datum, . V tomto rozsahu soud tedy žalobě vyhověl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru však soud žalobu zamítl v rozsahu zbývajícího příslušenství pohledávky, tedy co do náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 944 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.