5 C 159/2025-67 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu, Anonymizováno, domáhala vůči žalované zaplacení částky 94 568,07 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaná však uhradila pouze 3 splátky a poté již splátky nehradila. V důsledku toho žalobkyně s účinností ke dni , datum, přistoupila v souladu se smlouvu k zesplatnění úvěru a domáhá se neuhrazené jistiny v částce 68 512,98 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a dále žalobkyně požaduje rovněž úhradu smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do sepisu žaloby ve výši 24 458,07 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná však žalobkyni přesto dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani písemně, ani na jednání konaném dne , datum, , k němuž se nedostavila.3. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Za tím účelem si od žalované vyžádala a soudu doložila kopii občanského průkazu žalované a výpisy z bankovních účtů žalované, a to výpis z účtu č. , č. účtu, . Z těchto výpisů z účtů žalované bylo zjištěno, že zůstatky na účtech v uvedených měsících nepřekročily v průměru částku 400 Kč. Z výpisu z NRKI soud shledal, že žalovaná v minulosti žádala o úvěr u 7 finančních institucí, limit úvěrového rámce žalované byl vyčíslen na částku 47 000 Kč a žalovaná neměla podle uvedeného výpisu žádný dluh po splatnosti. Z výpisu záznamů z registru , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná nemá v tomto registru žádné záznamy. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované před uzavřením smlouvy informace o spotřebitelském úvěru vztahující se ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Ze smlouvy o úvěru soud zjistil následující. Tato smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku dne , datum, . Podpis žalované byl nahrazen zadáním jednorázového autorizačního kódu a žalobkyně projevila svůj souhlas s uzavřením smlouvy tím, že žalované zaslala oznámení o schválení úvěru obsahující základní parametry úvěru a splátkový kalendář, jak soud zjistil z tohoto oznámení datovaného dnem , datum, . Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit žalobkyni úrok ve výši 64,15 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek ve výši 3 494 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 86,80 % a žalovaná byla podle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 167 712 Kč. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy splnila, když žalované dne 21. 12. 2023 zaslala na její bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, jak je patrno z výpisu z účtu žalobkyně ze dne , datum, . Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze tři splátky v celkové výši 10 482 Kč. Poté již žalovaná nezaplatila na splátkách úvěru ničeho, přestože byla ohledně neuhrazených splátek opakovaně upomínána, jak dokládají výzvy žalobkyně ze dne , datum, . V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně celou dlužnou částku v souladu se smlouvou zesplatnila s účinností ke dni , datum, , jak vyplývá z oznámení z téhož dne, které bylo adresováno žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalované zaslána podle podacího archu téhož dne.4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.7. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 167 712 Kč, tedy částku ve výši 279,52 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 64,15 % a RPSN dosahovala 86,80 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,29 % a RPSN činila 9,87 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená účastníky dne , datum, je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží ze zákona.8. Žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 10 482 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalované trvá a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 518 Kč. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na zaslání předžalobní upomínky. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 9. 9. 2024. Podle § 573 o. z. se má za to, že tato upomínka se dostala do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 12. 9. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 13. 9. 2024. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat další žalobou požadovaná plnění.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť zohledniv příslušenství žalované částky, dospěl soud k závěru, že míra úspěchu žalobkyně ve věci je srovnatelná s mírou jejího neúspěchu.10. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. v délce 15 dnů, a to s ohledem na výši částky, jež byla žalované uložena k zaplacení.