5 C 160/2025-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 39 900 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že tento nárok vnikl z titulu nezaplacení dlužné částky podle smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně podle svého tvrzení poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal formou splátek vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 400 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil a se zaplacením 5 splátek se ocitl se v prodlení. V důsledku toho se žalobkyně domáhá a součástí žalované částky činí smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný na dlužnou částku v celkové výši 39 900 Kč žalobkyni dosud ničeho neuhradil, nereagoval ani na předžalobní upomínku, která mu byla zaslána dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním verifikačního kódu. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému za účelem financování jeho podnikatelských potřeb částku ve výši 22 000 Kč, a to dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 400 Kč. To vše formou 5 splátek specifikovaných v čl. V. odst. 5.2. smlouvy. Splatnost úvěru byla ve smlouvě stanovena dnem , datum, . Pro případ prodlení bylo v čl. VIII. smlouvy mimo jiné ujednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky a také právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný však na dlužnou částku v celkové výši 39 900 Kč žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu, kterou žalovanému zaslal zástupce žalobkyně dne , datum, , jak bylo zjištěno z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.7. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovaným ustanovením zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v intencích § 2395 a násl. o. z. Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy a žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, nezaplatil ani poplatek za poskytnutí úvěru. V důsledku toho, že se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, svědčí žalobkyni v souladu s § 2048 a násl. o. z. a podle smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty a podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobkyně rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení z celkové dlužné částky ve výši 39 900 Kč, a to ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobě tedy bylo v plném rozsahu vyhověno.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 030,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 596 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 900 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 450 Kč ve výši 1 984,50 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 o. s. ř.9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.