5 C 162/2025-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 10. 6. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení částky 37 689 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“). V souladu s touto smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit, zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Tuto svoji povinnost však žalovaná podle žalobních tvrzení řádně a včas nesplnila, a to ani přesto, že byla žalobkyní vyzvána k plnění v předžalobní upomínce, která byla žalované zaslána dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo vázáno na zaplacení úplaty, přičemž postupované pohledávky byly vymezeny v předávacím protokolu. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky za žalovanou bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.5. Z provedených listinných důkazů a s přihlédnutím ke skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního kódu. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Tuto svoji povinnost splnila, když uvedenou částku dne , datum, zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 769,32 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 005,82 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vrátit žalobkyni celkem částku 32 775,14 Kč, a to formou jednorázové splátky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované. Pro případ prodlení žalované s úhradou jednorázové splátky činil poplatek za sjednání úvěru 10 919,68 Kč a výše jednorázové splátky úvěru tedy pro tento případ činila 37 689 Kč. Tuto částku byla žalovaná povinna splatit do , datum, na základě dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, , jímž bylo ujednáno prodloužení splatnosti jednorázové splátky. Ze smlouvy soud dále zjistil, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 36 %. RPSN dosahovala 1 573,46 % a v případě, že by se žalovaná dostala s úhradou splátky do prodlení, činila tato 9 057,33 %. Žalovaná neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ani následně žalobkyni na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalované zaslána zástupcem žalobkyně téhož dne, jak je patrno z podacího lístku.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 37 689 Kč, tedy částku ve výši 145 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba dosahovala výše 36 % a RPSN dosahovala 9 057,33 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,19 % a RPSN činila 9,68 %) soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. DE8F0/714605 uzavřená dne 18. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy RPSN je téměř tisíckrát vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. K absolutní neplatnosti soud přihlíží ze zákona. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradila na dlužnou částku ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky bezdůvodného obohacení žalované, jež činí 26 000 Kč, a ohledně zbylé částky žalované jistiny ve výši 11 689 Kč žalobu zamítl. Žalobkyně se vedle úhrady jistiny půjčky domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 8. 3. 2024. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení žalované, tj. z částky 26 000 Kč, a to v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy od 29. 4. 2025 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu požadovaného příslušenství soud žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná poměrnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně činil 69 % a neúspěch 31 %. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 508 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 689 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náklady řízení činí celkem částku 4 412 Kč. Z toho žalobkyni náleží náhrada ve výši 38 %, tj. v částce 1 676,50 Kč. Povinnost zaplatit tuto částku k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.